What the Czechs brought to 20th century?

1. Otto Wichterle

Otto Wichterle (*27/10/1913-18/08/1998) was born 27th October 1913 in Prostejov in Moravia (Czech Republic). His father was co-owner of a successful farm-machine factory and small car plant but Otto chose science for his career. He studied at the then Chemical and Technological Faculty of the Czech Technical University but he was also interested in medicine.

After completion of his course he stayed on at the university and in 1939 submitted his second doctorate thesis on chemistry, but the Protectorate regime blocked any further activity at the university. He was able to continue in his scientific work, however, by joining the research institute at the Baa works in Zlín, where he chiefly engaged in the technical preparation of plastics - polyamides and caprolactam chemistry, and with the support of the works management, together with others, he taught those who could not study because of the closure of Czech institutes of higher education by the Germans. At Baa's, he clearly developed his research skills and his ability to put these to practical use. The work of his team enabled the Czechoslovak chemical industry to stand foremost amongst those countries that used caprolactam and its polymer, nylon-6 (under the name of silon in Czechoslovakia), both in the form of bulk polymer and as fibres.

After the war, Wichterle decided to return to higher education and worked at technical colleges in Brno and Prague, for a short time at Charles University and in 1949 he was appointed professor of macromolecular chemistry at the Czech Technical University. When the CSAS came into being (1952) he was made a corresponding member and earlier that year he had been made dean at one of the faculties of the newly established University of Chemical Technology (UCT). Such institutes of higher education were under greater scrutiny by the totalitarian communist regime, however, and so it was in one of the bouts of political purges in 1958, that he was expelled with some others from the UCT. The CSAS, of which he had become a full member in 1955, became the centre for his work. He had been employed at the Chemical Institute and from 1959 he was made Director for ten years of the Institute of Macromolecular Chemistry, which was built up thanks mainly to his efforts. There he continued in his research into the polymerization of lactams, the long-term object of interest of this institute, as well as in his work on the use of thinly cross-linking hydrogels (for which he applied for a patent in 1953), on the basis of which he later produced the first four gel contact lenses by centrifugal casting in late 1961. The actual manufacture of these took place largely abroad, and mostly in the USA, where the CSAS had inexplicably sold his patents (and even consented to the cancellation of the licence agreements!)

Otto Wichterle came to be well-known beyond the frontiers of his country not only through his achievements but also because of his activities in international organizations, chief among which was the International Union of Pure and Applied Chemistry. He took part in the preparations for its Prague symposia in 1957 and 1965, which were much applauded by participants; he had a hand in the inauguration of its fifth, macromolecular, division, of which he was to become the first president, and he gained further credit by combining within it what were for normal administrative purposes the separate fields of pure and applied chemistry.

Apparatus devised by Otto Wichterle using a children's building kit on which he poured his first gel contact lenses (photo from the ASCR Office - Press Department archives)

Wichterle is the author of a large number of studies both great and small as well as several independent books on various aspects of organic, inorganic and macromolecular chemistry, polymer science and biomedical materials, while he had an even higher number of patents out for organic synthesis, polymerization, fibres, the synthesis and shaping of biomedical materials, production methods and measuring devices related to biomedical products. This was typical of his attitude to scientific research which, he considered, ought to serve society and its requirements by any means possible, without distinction as to "pure" and "applied" science.

Because of his open activities during 1968 and particularly after the August occupation, the "normalization" regime punished Wichterle by removing him from his executive positions and by gradually making his research work more difficult or at least more unpleasant, even though this endeavour was fortunately never entirely successful. What was more successful was the disruption of contacts abroad and the limitation of his teaching opportunities.

Wichterle's appointment as the President of the CSAS after November 1989, when he was 76 years old, was a great tribute both to his scientific achievements and to his moral qualities. He accepted this office as a service to science and to the Academy, while the latter institute naturally made full use of his reputation both at home and abroad. After the CSAS was turned into the ASCR, he was made Honorary President.

In addition to a number of other remarkable characteristics that he had, friends, colleagues and pupils of Otto Wichterle always appreciated the affability and informality with which he conducted his affairs at all levels right up to the end of his life.

Otto Wichterle died 18th August 1998.

*************************************************
What a miracle the soft lens is! A tiny thing, easily placed in the eye, easily swallowed, too. Otto Wichterle, a Czech chemist who specialized in plastics, developed the soft contact lens in his kitchen, using the motor from an old phonograph and an Erector set.
He was a prestigious scientist, but in 1958 Czech authorities dismissed him from his deanship at the Institute for Chemical Technology in Prague. Wichterle's politics were said to be unreliable. This is how he ended up fiddling with toys in his kitchen, using his free time to develop the spin-casting process for contacts. The Czech government sold the rights to Americans for a few hundred thousand dollars. Wichterle remained unrecompensed, despite the fact that more than 100 million people worldwide wear soft contacts.
Luckily, Wichterle seems to have been the sort of scientist for whom the discovery is satisfaction enough. His son said he never regretted missing out on the millions in royalties he would have received, had he patented the process in the West. He went on to establish a new institute, then lost that job as a result of participating in the Prague Spring uprising of 1968. When Communist rule ended he was named the first President of the Academy of the Czech Republic. He lost this job to the greatest injustice of them all, death.

************************************************************************************ Professor Otto WICHTERLE (1913-1998), the inventor of the modern contact lens, was born in Prostejov, Northern Moravia (Czech Republic). He worked on his diploma thesis at the Prague Institute of Chemical Technology Engineering in 1935 under the supervision of Professor Emil Votoek, and received his doctorate in 1936. He then worked as an assistant to Professor Votoek until the closure of the Czech universities by the Nazis in November 1939.

During the war he worked in a research institute in Zlín, Northern Moravia, where he led a working team studying polyamides. He developed a technology for the manufacture of caprolactam. He made his first laboratory-scale polyamide fibres, which were suitable for spinning, as early as 1941. Industrial manufacture of these polyamides under the trademark Silon was not launched to until ten years later, due first to the concealment of the invention from the German occupiers, and later due to the problems of post-war industry.

Wichterle returned to the Institute of Chemical Technology Engineering in 1945 to complete his second doctorate in organic chemistry, and began to lecture on general and inorganic chemistry. He wrote an inorganic chemistry textbook whose concept was ahead of its time. He also kept in contact with organic chemistry teaching, and wrote a German and Czech organic chemistry textbook. In 1949 he expanded his second doctorate with the technology of plastics and devoted himself fully to the establishment of a new department of plastics technology, and became its head and first Professor in the same year. From 1952 he devoted himself to studying of the synthesis of cross-linking hydrophilous gels, which expanded their volume in water, with the aim of finding a material suitable for eye implants. He succeeded in preparing a cross-linking gel which absorbed up to 40% of water, exhibited suitable mechanical properties and was transparent. However, Wichterle and other prominent teachers had to leave the Institute of Chemical Technology after a political purge staged by its Communist leadership 1958. Research into contact eye lenses at the Institute of Chemical Technology came to an end.

The International Symposium on Macromolecular Chemistry held in Prague in 1957 convinced the state leadership of the need to establish a centre for research into synthetic polymers. The Institute of Macromolecular Chemistry of the Czechoslovak Academy of Sciences came into being in 1958, with Professor Wichterle appointed its director. Since the institutes building was under construction at that time, Professor Wichterle conducted the decisive experiments to transform hydrogels into a suitable shape of a contact lens at his own home. At Christmas 1961 he used a childrens construction set to assemble the first prototype of a centrifugal casting device driven by a bicycle dynamo which was connected to a bell transformer. In this way he cast his first four lenses that did not irritate the eye. The dream of a remedy for vision defects, first described by Leonardo da Vinci in 1508 and which Professor Otto Wichterle brought to life, spread all over the world within a few years. Some 100,000,000 people in the world now use contact lenses, which are quick and easy to apply.

In 1990, soon after the 1989 political changes in Eastern Europe, Professor Wichterle, member of numerous international societies and the holder of many international awards and honorary doctorates at foreign university, was elected chairman of the Czechoslovak Academy of Sciences, and he held this post until the split of the country in 1993.

In 1993, the name Wichterle was given to one of the planetoids of our solar system.

*****************
Otto Wichterle
inventor of soft contact lenses
Professor and Member of the Academy Otto Wichterle was born in the town Prostejov. His grandfather originally worked as a clerk at the town hall, before buying some agricultural land and importing agricultural machine parts from the United States, which he assembled here, and founding a factory manufacturing farm machinery. His father Karel was a markedly technical type, graduated from technical university, and took over the company with his brother. The family was a large one (they all lived together) and extremely active in both business and social circles.
Otto was the youngest of five children. He went to grammar school, where he studied Latin and Greek. He taught himself French and chemical terminology from a mineralogy textbook.
After completing secondary school Otto was accepted at the Faculty of Chemistry at Prague Technical College. He completed his studies in 1936, began teaching at once, and got married. His wife Linda was a doctor, and a source of great support to him in life.
In 1939 the country and its universities were occupied by Wehrmacht units, and teachers and students began to be arrested. Otto Wichterle managed to gain an interesting post at the Chemical Research Institute at the company Baa in Zlín, were he was engaged in the production of polyamides. He also learnt German and English during his time here.
After the end of the war he returned to teaching and research work, and in 1952 was appointed professor. He wrote a number of excellent chemistry textbooks. He was thrown out during the university purges of 1958 to prevent him having a political influence on his students.
One day in 1952 he met someone on a train who worked for the Ministry of Health, and told him it would be possible to make a hydrophilic gel for implants tolerable to the organism. He submitted a patent application in which he described in detail the most varied of applications for hydrophilic gels. A number of patents resulted from his work and the work of his colleagues, some of which related to soft contact lenses. These lenses could be turned on a machine from small buttons or cast in two-section moulds, although they were subject to shrinkage and the formation of hollows during polymerisation. Then he had the ingenious idea of casting in moulds rotating around the vertical axis (1962).
The front surface of the lens is defined by the shape of the rotating mould, while the back surface of the lens is formed by the level of liquid in the shape of a rotary paraboloid, which is extremely close to the shape of the cornea. He produced a huge number of publications and patents.
Within the Czechoslovak Academy of Sciences he was responsible for the foundation of the Institute of Macromolecular Chemistryin 1959, whose director he then became.
Professor Otto Wichterle was co-author of the famous text 2000 words, which so incensed Moscow. Following the invasion of the country by the Soviet army in 1968 he has soon relieved of his directorship. He was prohibited from travelling abroad, persecuted in the most various ways and attacked in the media, without having the right to defend himself. Many leading foreign scientists protested against this persecution, but in vain.
During his life he enjoyed many happy periods of work, which produced good results, but also had to bear enormous bureaucratic and political obtuseness. He was always a strong defender of opinions he held to be right, regardless of the personal consequences.
Only in 1990, following the fall of the communist regime, was he appointed chairman of the Czechoslovak Academy of Sciences, at the behest of the president. At this time he was, however, already in poor health.
It is a shame that such a rare man is no longer among us.
**********

American-Czech relations

E.g. honorary foreign membership - American Chemical Society, 1976, Doctor of Science Honoris Causa Polytechnic University New York, 1991, Doctor of Science University of Illinois, 1991. Sign. I, b. 1.

Lectures - Chicago 1966 to Toronto 1968. Sign. III, b. 9.

Establishment of a Macromolecular Division of IUPAC - University of Michigan, Dept. of Chemistry, letter of agreement, Prof. Overberger, 1967. Sign. IV, b. 4.

CSAS Institute of Macromolecular Chemistry - discussions over consultancy in Biological concepts, New York, 1971 - 1972. Sign. IV, b. 5.

Dispatch by Polytechna Foreign Trade Organization to the USA, 1976. Sign.I V, b. 5.

Travel reports, incl.1966 and 1984 to the USA, contact with Prof. Prelog,1966. Sign. IV, b. 6.

Contact lenses - court proceedings - USA and commentary, 1973 - 1993. Sign. IV, b. 7.

Normalization in Czechoslovakia - prohibition on participation at congresses etc., correspondence, incl. USA, 1970 - 1982. Sign. IV, b. 12.

New Scientist magazine, article on the genocide of Czechoslovak scholars and reactions in the Czechoslovak newspaper Práce. Sign. IV, b. 12.

Ahoj Cesi, mame tu nove tisicileti a nekde v ústraní, daleko od hlucícího davu, se mozná najde nekdo, kdo nebude pít sampanské, ale bilancovat. Treba si pritom polozí i provokativní otázku, kterou roku 1886 vyslovil cesky´ publicista Hubert Gordon Schauer: Je cesky´ národ na takové vy´si, aby byl s to prinést obohacení svetové kultury?

Nejde o trapné stavení umely´ch pomníku ceské velikosti, prechytralé mudrování o národní povaze, primitivní skinheadské skandování "Nic nez národ" i masová hysterie doprovázející príjezd cesky´ch hokejistu z Nagana.

Prehled svetove prosluly´ch osobností a dulezity´ch objevu ci fenoménu, ktery´mi ceská kultura, veda, sport a ekonomie prispely ke stavu sveta ve 20. století. A je celkem jedno, jestli si svet pri setkání s nimi nutne uvedomil, ze mají cesky´ puvod. Koneckoncu, co je to vlastne "svetová proslulost"?

http://www.cas.cz/aa/pages/wichterl.htm
http://www.uochb.cas.cz/Bulletin/bulletin294/980401.html
http://www.vscht.cz/historie/otto_wichterle.htm
http://www.vscht.cz/historie/otto_wichterle_a.htm
http://www.goodbyemag.com/jun98/innovators.html
http://www.britskelisty.cz/9808/19980821l.html
http://www.expodata.cz/optics/special/otto.htm
http://noviny.trafika.cz/ms/toASCII/2000/001011/album.html
http://noviny.trafika.cz/mg/1999/991203/mg140601.html

http://www.uochb.cas.cz/Bulletin/bulletin294/980401.html
Otto WICHTERLE - chemik
Snad by bylo spravedlivejsí mluvit o prírodovedci s ohledem na jeho znalosti rozsáhly´ch partií fyziky, s ohledem na predstavy o biofyzice a znalosti cásti medicíny. A ovsem, byl téz zdatny´ matematik. Ale prece chemik byl tak oslnivy´ a tak vy´jimecny´, az jsem míval pocit, ze je stvoren z jiné substance nez my ostatní.

Jako chemik mel tri ci spíse ctyri tváre. Ta první mi byla nejdrazsí, protoze byla blízká my´m zájmum. Byla to tvár obecného chemika s dokonale zazity´mi zobecnujícími pravidly (které predchudci vytvorili induktivní cestou), s nimiz spontánne pracoval jako s axiomy. Málo rozlisoval mezi anorganickou a organickou chemií; nedelal hranice mezi svety molekul a makromolekul. Ale srdcem, srdcem byl ovsem organik. Organik velky´ - pokud jde o cit pro premeny organicky´ch molekul - velky´, verte mi nejen pred lidmi, ale i pred Bohem chemiku, je-li nejaky´. Nescetnekrát jsem po tech 602 mesícu, co jsem Mistra znal, slysel jeho vyjádrení k prubehu velice rozmanity´ch reakcí. Nevzpomínám si, ze by se za ta léta ve svy´ch, nekdy veru smely´ch odhadech my´lil.

Otto Wichterle byl zrucny´, originální a produktivní experimentátor. Byl znám jako autor velice duchaplny´ch aparatur a úcinny´ch, levny´ch improvizací. Tvrdí se, ze mytí chemického nádobí mu k srdci neprirostlo a spíse nez mytí dával prednost odstrcení pouzité aparatury do zadní rady na sirokém pracovním stole.

Na konci r. 1949 se splnilo moje prání - pracovat v laboratori Otty Wichterleho. Pak po nekolika prátelsky´ch avsak prísny´ch rozhovorech s pány Kolínsky´m a Svastalem, asistenty Mistra, mohlo dojít k poslednímu stupni prijímání: pan profesor Wichterle mi stál za zády a já pred jeho zraky foukal T-kus. Jeho mistrovství v práci se sklem jsem nikdy nedosáhl, nicméne muj T-kus byl shledán prijatelny´m. A hned poté jsem ve vedlejsí místnosti na sebe navlékl pracovní plást a zacal syntézu halogenovany´ch butadienu. Od této doby jsem chodíval domu nacichly´, ale témer vzdy v dobré nálade zpráce a klimatu, které vládlo v laboratori.

Druhá cást snu se mi nikdy nevyplnila. Slo o touhu uverejnit s Mistrem alespon krátkou zprávu o podarené práci.

Druhá tvár Otty Wichterleho byla neméne oslnivá, byla to tvár ucitele. Ucitel Wichterle byl stejne originální jako Wichterle organicky´ ci makromolekulovy´ chemik. Dikcí, slovníkem, mimikou a intenzitou projevu se lisil od vsech ostatních recníku a prednásejících, které jsme znali. V podzimním semestru tragického roku 1948 jsme po prvních deseti minutách prvé prednásky o anorganické chemii vedeli, ze pred námi stojí nevsední osobnost. K anorganice tehdejsí organik Wichterle prisel tak, ze VSChT musela rychle sehnat náhradu za anorganika prof. Malachtu, ktery´ po únoru 1948 emigroval. Volba Otty Wichterleho jako kandidáta pro tuto prednásku byla velky´m cinem; v té dobe byla VSChT skola pozoruhodné intelektuální úrovne, v nejednom smeru veru dobry´ partner curysské ETH. Vsichni jsme byli strzeni: puvodne dobrí se stali horlivy´mi studenty, puvodne prumerní se stali dobry´mi. Nejvetsí resonanci nasel Otto Wichterle u tech, kterí meli vrozenou náklonnost k sevrenému vyjádrení, u tech, kterí rychle pochopili, ze Mistr nectí stary´ systém sloucenin, ale ze je nadseny´m vyznavacem idejí zobecnení. Myslím, ze vetsina my´ch spoluzáku (zacínalo nás v roce 1948 hodne pres 300) nikdy v pozdejsích letech nebyla svedkem myslenkového dobrodruzství, které by prekonalo ono, jez nám doprál Otto Wichterle.

Tleskali jsme mu na zacátku i na konci prednásek, cekali jsme nedockave na dalsích 12 ci 15 cyklostylovany´ch stránek skript, které nám pri kazdé prednásce rozdával, s napetím jsme ocekávali dalsí experiment a práli jsme si, aby byl stejne bravurní jako ten minuly´. Vyhnal z nás touhu studovat konsekutivne, tvrde vymáhal prubezné studium, o jehoz kvalite se spolu se svy´mi asistenty Dr. Francem, Dr. Snoblem a Dr. Veprkem-Siskou presvedcoval originálními písemkami, jejichz úroven se hodnotila tenkrát zpusobem vskutku revolucním, pomocí t-testu. To umoznilo vytvorit z velikého souboru studentu peloton podle kvality. Ale beda: v dobe, jak se ríkalo zostrujícího se trídního boje, se nevhodne ukázalo, ze jeho celo tvorí notorictí nestraníci a jeho konec notorictí straníci. To byl jeden z mnoha "politicky´ch" hríchu, které byly o deset let pozdeji Mistrovi secteny. V dobe vrcholícího temna probehly vroce 1958 na VSChT proverky zvláste kruté - vetsina elity v cele s Otto Wichterlem byla vyhnána ze skoly.

Jeste k ucitelování: vsechna skripta a vsechny knihy, jez Otto Wichterle sám ci se spolupracovníky vydal, jsou poznamenány jeho touhou po zobecneních. Pritom, slo-li napr. o organickou chemii, byl si O. Wichterle dobre vedom slozitosti a nárocnosti úkolu. Pekne o tom svedcí prvá veta z úvodu prvého svazku jeho organické chemie z brezna 1946, kde se praví: "Projde-li nekdo dzunglí jednou, poznal jen jednu její cestu, nikoliv celou dzungli. Teprve tehdy muze ríci, ze se v ní vyzná, kdyz svuj vy´zkum opakoval mnohokrát a po mnoha ruzny´ch cestách. Také organická chemie je dzunglí, kterou vedou sice vy´tecné, dobre schudné a poucné cesty, ale zádná z nich není taková, aby sama o sobe stacila. Kdo chce by´t v organické chemii doma, musí jí proniknout krízem krázem a nesmí se zaleknout ani cest, které nejsou jeste dobre proslapány".

Prvy´ svazek má dva díly, jez se ty´kají názvosloví a souvislostí mezi strukturou organicky´ch sloucenin s fyzikálními charakteristikami.

Základní hodnota jeho monografií zustává nezmenena, a tak se mi zdá vhodné citovat také pár rádek z predmluvy ke 2. svazku jeho "Organické chemie": "Tento svazek je pokusem o trídení reakcí organické chemie a o jejich vy´klad. Zatím co jsme se v prvém svazku zaby´vali strukturou organicky´ch molekul a jejich vzájemny´mi fysikálními vztahy, bude tento svazek venován jejich chemicky´m premenám. Kniha má slouzit ctenári, ktery´ se jiz seznámil s organickou chemií podle soustavy sloucenin, t.j. podle ucebnic nebo ucebních kursu kteréhokoliv stupne nasich skol. Dosavadní ceská chemická literatura nepodává organickou chemii jinak nez podle systematiky sloucenin".

A dále: "Nechtel jsem napsat novou prírucku chemie, ny´brz jsem se snazil, abych ukázal v co mozná celém rozsahu organické chemie, jak asi je nutno postupovat, chceme-li organickou chemii nejen umet, ny´brz jí také rozumet".

A konecne: "Predstih teorie pred experimentálním dukazem je osvedcenou pracovní methodou chemie." Jak skvelé predznamenání epochy molekulové kvantové mechaniky!

Záverem této cásti: ke svému uciteli jsem se vracel cely´ zivot. Byl-li jsem cas od casu v rozpacích v souvislosti s chemií, zacal jsem vzdy prohlízením knízek doma, pak v rádné knihovne a pak jsem se obracel na dva ci tri znalce chemie doma ci ve svete. Kdykoli nic z toho nevyslo, obrátil jsem se na Mistra; nikdy neselhal a poslední bystrou radu mi dal, kdyz mu bylo 84 let.

Otto Wichterle mel vzdy spontánní a nepotlacitelnou touhu své poznatky ze "základního badatelství" vyuzít pro neco uzitecného, praktického. A práve tím se proslavil nejen v odborné komunite, ale i v siroké verejnosti. Silon a hydrofilní gely predstavovaly vrcholy jeho prakticky´ch aktivit. Vzdy jsem ocenoval jeho taktní snahu primet i ostatní ke snaze o exploataci jejich laboratorních poznatku. V experimentu i teorii. A tak na nás ve druhé polovine padesáty´ch let jemne naléhal, na J. Kouteckého a na mne, abychom ukázali, ze kvantove chemické vy´pocty mohou vést k praktickému poucení. Jeho zásluhou bylo, ze v Praze vznikla první teoretická studie o molekulovy´ch "drátech", vodivy´ch i polovodivy´ch.

Obdivoval jsem, s jakou bravurou O. Wichterle patentoval (pricemz o tom vzdy mluvil ponekud pejorativne) a s jakou lehkostí a jak úspesne táhl své ideje az do vskutku prumyslovy´ch dimenzí. O tom vsak mohou jiní vyprávet lépe.

Cítím vsak povinnost dát k dobrému historku, jez má trosku metafyzicky´ rozmer. V roce 1969 jsem po príletu do Amsterodamu pokracoval vlakem do Groningen, kde me cekaly dve prednásky. Na nádrazí byla vy´jimecne trochu neprehledná situace, a tak jsem se nedivil, ze se me mladsí muz ptal, zda vlak opravdu jede do Groningen. Slovo dalo slovo a ukázalo se, ze jde o holandského chemika, ktery´ uz léta pracuje v Bazileji ve farmaceutickém prumyslu. A pak se zeptal: "Jako chemik byste mohl znát profesora Wichterleho". Ujistil jsem ho, ze ho znám docista dobre. Spolucestující se opravdu rozzáril a pravil: Neveril byste, jaké úsilí u nasí firmy musí mnoho lidí venovat obcházení Wichterlovy´ch patentu! Víte, dodal, musí to by´t geniální clovek. V jeho názoru jsem ho utvrdil.

Buh ví, ze bych bez nahlédnutí do literatury mohl popsat jeste dalsích 10 ci 20 stran. Preji si vsak, aby slovo meli také ostatní. Navíc treba lepsí znalci a svedci.

Ac stár, cítím se osirele. Rmoutí me, opravdu rmoutí, ze Mistra uz neuvidím a neuslysím. Uz se s ním neporadím. Alespon na tomto svete ne.



http://www.vscht.cz/historie/otto_wichterle.htm
Profesor Otto WICHTERLE (1913-1998)
Otto Wichterle se narodil v Prostejove, kde jeho dedecek zalozil firmu na hospodárské stroje. Po absolvování gymnázia chtel studovat strojní fakultu, ale na radu prítele se prihlásil v roce 1931 na Vysokou skolu chemicko-technologického inzeny´rství. K usilovnému studiu chemie jej, podle jeho slov, motivovala i snaha smazat nepríznivy´ dojem u profesor O. Quadráta, kdy student Wichterle na jedné z prvních hodin neznal vzorec dvojchromanu draselného. Diplomovou práci vypracoval u profesora Votocka v roce 1935 a v roce 1936 dosáhl doktorátu technicky´ch ved. U profesora Votocka pracoval jako asistent az do zavrení vysoky´ch skol 17.11.1939.
Od roku 1940 byl zamestnán v Batove vy´zkumném ústavu ve Zlíne, kde vedl pracovní skupinu, zaby´vající se vy´zkumem polyamidu. Vypracoval technologii vy´roby kaprolaktamu a jiz v roce 1941 pripravoval ve své laboratori vlákna polyamidu, která byla mozno sprádat. Po rade komplikací souvisejících s utajením pred nemecky´mi okupanty a poté s problémy poválecného prumyslu, byla prumyslová vy´roba techto polyamidu s oznacením Silon zahájena az za deset let.
V roce 1945 se O. Wichterle vrátil na VSCHTI, kde dokoncil habilitacní rízení v oboru organické chemie, které prerusilo uzavrení vysoky´ch skol v roce 1939 a zacal prednáset obecnou a anorganickou chemii. Napsal ucebnici anorganické chemie, která v pojetí predbíhala svou dobu. Svuj kontakt s vy´ukou organické chemie vsak nadále udrzoval a napsal i nemeckou a ceskou ucebnici organické chemie.V roce 1949 rozsíril svou habilitaci i na obor technologie umely´ch hmot a plne se venoval zrízení katedry technologie plasticky´ch hmot. V témze roce se stal jejím prvním profesorem a vedoucím. Od roku 1952 se zde zacal zaby´vat syntézou sítovany´ch hydrofilních gelu, které vodou botnají, s cílem najít vhodny´ materiál pro ocní implantáty. Podarilo se zde pripravit poly-hydroxyethylmethakrylátovy´ (HEMA) gel, ktery´ pohlcoval az 40 procent vody, mel vhodné mechanické vlastnosti a byl pruhledny´. Pri politické cistce, kterou provedlo v roce 1958 komunistické vedení VSCHT, byl profesor Wichterle, spolu s radou dalsích vynikajících ucitelu, ze skoly vyhozen. Vy´zkum nitroocních cocek na VSCHT byl zlikvidován.
V roce 1957 probehlo v Praze mezinárodní sympozium o makromolekulární chemii, které vedení státu presvedcilo o potrebe zrízení pracoviste zamereného na vy´zkum synteticky´ch polymeru. Reditelem v roce 1958 vzniklého Ústavu makromolekulární chemie Ceskoslovenské akademie ved byl jmenován profesor Wichterle. Budova ústavu se vsak teprve stavela a rozhodující pokusy s prevedením hydrogelu do vhodného tvaru ocní kontaktní cocky proto provedl profesor Wichterle doma. Na vánoce 1961 si sestavil pomocí detské kovové stavebnice Merkur první prototyp odstredivého odlévacího zarízení, které pohánel dynamem z jízdního kola, zapojeny´m na zvonkovy´ transformátor. Na nem odlil první ctyri velmi pravidelné cocky, které nedrázdily oko. Za nekolik let se tento sen o náprave ocní vady, ktery´ poprvé popsal v roce 1508 Leonardo da Vinci a ktery´ k realizaci dovedl profesor Otto Wichterle, rozsíril do celého sveta. Dnes uzívá kontaktní cocky, které lze rychle a jednoduse aplikovat, asi 100 000 000 obyvatel nasí planety.
Dalsí stret profesora Wichterle s komunistickou mocí následoval po roce 1968, kdy byl na základe svy´ch postoju zbaven místa reditele Ústavu makromolekulární chemie. Dále pracoval jako radovy´ vedecky´ pracovník a jeho jméno se nesmelo objevit ani na tablu profesoru, kterí na VSCHT a jejích predchudkyních pusobili.
V roce 1990 byl profesor Otto Wichterle, clen mezinárodních spolecností, drzitel rady zahranicních cen a cestny´ doktor zahranicních univerzit, zvolen presedou Ceskoslovenské akademie ved a tuto funkci vykonával az do rozdelení Ceskoslovenska v roce 1993.
V roce 1993 byla jedna z planetek nasí slunecní soustavy pojmenována Wichterle.



http://www.britskelisty.cz/9808/19980821l.html

Nekrolog:
Otto Wichterle: Novy´ zpusob, jak se dívat na svet

The Guardian, 20. srpna 1998
Otto Wichterle, ktery´ zemrel ve veku 84 let, byl doslova vedec vizionár, ktery´ zpusobil, ze se lidi zacali na svet dívat jinak. Vyvinul hydrofilní neboli mekké kontaktní cocky, které nyní po celém svete nosí as 100 miliónu lidí.
Wichterle nebyl prvním clovekem, ktery´ vymyslel kontaktní cocky - jako obvykle, prvního to napadlo velkého renesancního umelce Leonarda da Vinciho. Ale Leonardo se nikdy nepokusil kontaktní cocku vyrobit. René Descartes vypracoval matematicky´ základ primitivní kontaktní cocky, ale nejvíce ho zajímalo zvetsování. Pred koncem sedmnáctého století navrhovali lidi kontaktní cocky jako korekci pro krátkozrakost a britsky´ astronom John Herschel v devatenáctém století kontaktní cocku popsal. První takové cocky z vyfouknutého skla byly vyrobeny v roce 1888, ale az do roku 1954 neexistovaly kontaktní cocky, které by se daly nosit dlouho. A vsechny byly drahé. Wichterle tohle vsechno zmenil.
Narodil se v Prostejove, ktery´ se posléze stal mestem v Ceskoslovensku. Byl synem podnikatele, ktery´ vyrábel zemedelské stroje. Ve skole se ucil recky a latinsky, coz, jak uvedl, vycvicilo jeho mysl "v metodologickém myslení". V roce 1935 zahájil svou kariéru v prazském Ústavu experimentální organické chemie. Po nemeckém znicení Ceskoslovenska byl ústav uzavren. Wichterle pracoval pro Batovy obuvnické závody do svého veznení gestapem v letech 1942-43.
V roce 1945 se Wichterle vrátil k vyucování. V roce 1949, rok po komunistickém prevzetí moci, se stal profesorem makromolekulární chemie na prazské univerzite. Pak, v roce 1952, ve vlaku mezi Olomoucí a Prahou, si povsiml, ze cte spolucestující v kupé o kovovy´ch náhrazkách oka. "Bylo by daleko lepsí," rekl Wichterle spolucestujícímu, "vynalézt nejakou umelou hmotu, která by byla kompatibilní s okolní tkání." Ukázalo se, ze je spolucestující tajemník komise ministerstva zdravotnictví, která studovala vyuzití umely´ch hmot v lékarství.
Setkání zpocátku skoncilo trapne: Wichterle musel komisi sdelit, ze zádny´ takovy´ materiál nemá, i kdyz jiste neco muze vytvorit syntézou. Navrhl, aby jeho oddelení zacalo studovat druh polymeru, jimz se ríká hydrofilní, neboli vodu milující gel, a jeste nez zacal, podal patenty na potenciální vyuzívání, jedno z nichz bylo vyuzívání formou mekky´ch kontaktních cocek. Jeho institutu se tento druh vedecké práce nelíbil, ale Wichterle nalezl partnera v jedné malé laboratori a v roce 1957 vyzkousel cocky ve vlastních ocích. Byly hrubé, pálily a byly nepríjemné - ale Wichterle videl okamzite, ze je mozno gel vyuzívat ke korekci zraku.
V roce 1958 byl Wichterle v rámci politické cistky vyloucen z univerzity. Vstoupil do Ceskoslovenské akademie ved s cílem pouze delat základní vy´zkum. To mu nezabránilo, aby nepokracoval s realizací své vize. Vyuzil mechanické stavebnice svy´ch detí a motorku od gramofonu a na kuchynském stole z toho postavil prístroj na vy´robu kontaktních cocek.
V roce 1961 vyrobil Wichterle první mekkou kontaktní cocku na svete. V prvních mesících roku 1962 jich Wicheterle s manzelkou Lydií, lékarkou, vyrobili 5000. Budoucnost vypadala dobre - a pak se zase zamracilo. Cestoval do zahranicí a ukazoval a vyzkousel své cocky, i kdyz nikoliv na pacientech. "Reakce byla jednomyslná," rekl posléze listu Prague Post. "Byl to vtip, zajímavá vecicka, ale bez sirsího vyuzití."
Jaky´si clovek z mesta Harrisburgu v Pennsylvánii cestoval do Prahy a zakoupil od ceskoslovenské vlády patent za 330 000 dolaru. Pak se nedelo nic, az prijel do Prahy kdosi z National Patent Development Corporation. Tuto organizaci vlastnili dva právníci, kterí se specializovali na nápady ze Sovetského svazu. Nevedeli nic o technologii, ale jeden z nich se zastavil v Praze na jedno Wichterleho predvádení jeho cocek.
"Vyndal jsem si cocku z oka," rekl Wichterle, "hodil jsem ji na zem, stoupl jsem si na ni, pak jsem ji umyl v puse a dal ji zpet do oka." Na právníky to udelalo takovy´ dojem, ze koupili práva za milión dolaru. V roce 1967 nalezli na ne amerického kupce ve firme Bausch and Lamb, která za ne zaplatila tri milióny dolaru. Mekké kontaktní cocky jsou nyní prumyslem o hodnote mnoha miliard dolaru. Podle Wichterleho vnuka Hynka, ktery´ nyní studuje neurobiologii na Rockefellerove univerzite v New Yorku, vynálezce nikdy nedostal více nez desetinu jediného procenta puvodního honoráre, zaplaceného ceskéslovenské vláde.
Wichterle se sám díval na tuto financní ztrátu filozoficky. "By´val bych mel problémy, co delat s takovy´m mnozstvím penez," rekl pozdeji. V roce 1968 byl propusten z místa reditele Ústavu makromulekulární chemie, poté co prijely sovetské tanky, aby potlacily "Prazské jaro". Pokracoval vsak ve vy´zkumu a kdyz padl v roce 1989 komunismus, byl zvolen predsedou Ceskoslovenské akademie ved.
Byl autorem 200 patentu z organické chemie, z umely´ch hmot, synteticky´ch vláken a biolékarského materiálu. Získal mnozství vedecky´ch vyznamenání a mezinárodní uznání. V roce 1995 stále jeste pracoval na synteticky´ch cockách, které by obnovily pacientuv zrak po operaci ocního zákalu. Patentoval cocku, rekl, "která by se dala vsunout do pacientova oka tak dobre, ze by pacient prisel ráno a odesel v poledne - a videl by. Mít nápad, to není nic zvlástního. Ale ten nápad realizovat - to vyzaduje úsilí."
Pozustaly´mi jsou jeho zena a dva synové Karel a Ivan.
Otto Wichterle, chemik, nar. 27. ríjna 1913, zemrel 18. srpna 1998



http://www.expodata.cz/optics/special/otto.htm
Otto Wichterle
inventor of soft contact lenses
Professor and Member of the Academy Otto Wichterle was born in the town Prostejov. His grandfather originally worked as a clerk at the town hall, before buying some agricultural land and importing agricultural machine parts from the United States, which he assembled here, and founding a factory manufacturing farm machinery. His father Karel was a markedly technical type, graduated from technical university, and took over the company with his brother. The family was a large one (they all lived together) and extremely active in both business and social circles.
Otto was the youngest of five children. He went to grammar school, where he studied Latin and Greek. He taught himself French and chemical terminology from a mineralogy textbook.
After completing secondary school Otto was accepted at the Faculty of Chemistry at Prague Technical College. He completed his studies in 1936, began teaching at once, and got married. His wife Linda was a doctor, and a source of great support to him in life.
In 1939 the country and its universities were occupied by Wehrmacht units, and teachers and students began to be arrested. Otto Wichterle managed to gain an interesting post at the Chemical Research Institute at the company Bata in Zlín, were he was engaged in the production of polyamides. He also learnt German and English during his time here.
After the end of the war he returned to teaching and research work, and in 1952 was appointed professor. He wrote a number of excellent chemistry textbooks. He was thrown out during the university purges of 1958 to prevent him having a political influence on his students.
One day in 1952 he met someone on a train who worked for the Ministry of Health, and told him it would be possible to make a hydrophilic gel for implants tolerable to the organism. He submitted a patent application in which he described in detail the most varied of applications for hydrophilic gels. A number of patents resulted from his work and the work of his colleagues, some of which related to soft contact lenses. These lenses could be turned on a machine from small buttons or cast in two-section moulds, although they were subject to shrinkage and the formation of hollows during polymerisation. Then he had the ingenious idea of casting in moulds rotating around the vertical axis (1962).
The front surface of the lens is defined by the shape of the rotating mould, while the back surface of the lens is formed by the level of liquid in the shape of a rotary paraboloid, which is extremely close to the shape of the cornea. He produced a huge number of publications and patents.
Within the Czechoslovak Academy of Sciences he was responsible for the foundation of the Institute of Macromolecular Chemistryin 1959, whose director he then became.
Professor Otto Wichterle was co-author of the famous text 2000 words, which so incensed Moscow. Following the invasion of the country by the Soviet army in 1968 he has soon relieved of his directorship. He was prohibited from travelling abroad, persecuted in the most various ways and attacked in the media, without having the right to defend himself. Many leading foreign scientists protested against this persecution, but in vain.
During his life he enjoyed many happy periods of work, which produced good results, but also had to bear enormous bureaucratic and political obtuseness. He was always a strong defender of opinions he held to be right, regardless of the personal consequences.
Only in 1990, following the fall of the communist regime, was he appointed chairman of the Czechoslovak Academy of Sciences, at the behest of the president. At this time he was, however, already in poor health.
It is a shame that such a rare man is no longer among us.



http://noviny.trafika.cz/ms/toASCII/2000/001011/album.html
OTTO WICHTERLE - OTEC SILONU A KONTAKTNICH COCEK

SVETOVI CECHOVE
Cesi se radi chlubi tim, co vsechno dali prislusnici tohoto naroda svetu, radi vsak zamlcuji, ze se tak obvykle delo navzdory ostatnim prislusnikum naroda a za staleho hazeni klacku pod nohy. A tak nekteri odesli, aby svuj talent uplatnili v lepsich podminkach, zatimco jini na svou vernost narodu a vlasti krute doplatili. Primo ukazkovym prikladem je vynalezce gelovych kontaktnich cocek

Otto Wichterle.
Pricinou kratkozrakosti nebo dalekozrakosti je nedostatecne nebo prilis velke zakriveni ocni rohovky, coz se koriguje predsazenim opravne cocky - lidove receno brylemi. Ty nosi na celem svete desitky, ne-li stovky milionu lidi a mnohym z nich poradne zneprijemnuji zivot. Znemoznuji radu cinnosti vcetne mnoha sportu, snadno se ztraceji a rozbijeji, ne kazdemu slusi. Myslenka vyrobit misto nich miniaturni cocky, ktere by se vsadily primo na povrch oka, se nabizela skoro sama. Poprve tuto moznost popsal uz Leonardo da Vinci roku 1508. Jenze od napadu k realizaci vedla velmi dlouha cesta, protoze kontaktni cocky ze skla nebo z tvrdych plastu oko drazdily a daly se nosit jen velmi kratkou dobu. Zdalo se, ze uz lidstvo zustane u klasickych bryli.
Pokud by ovsem presto nekdo na reseni prisel, stal by se pohadkove bohatym clovekem. Za jedne podminky: nesmel by zit v tehdejsim Ceskoslovensku, tak jako Otto Wichterle.

ZACATEK SILONOVEHO VEKU
Otto Wichterle se narodil roku 1913 v Prostejove, kde mela jeho rodina tovarnu na vyrobu zemedelskych stroju. Po absolvovani gymnazia se roku 1931 prihlasil na Vysokou skolu chemicko-technologickeho inzenyrstvi. Zacatek udajne nebyl slavny: na jedne z prvnich hodin si nevzpomnel na vzorec dvojchromanu draselneho a mel co delat, aby pocatecni nepriznivy dojem odcinil. Diplomovou praci vypracoval u slavneho profesora Votocka, u ktereho pak pracoval az do zavreni vysokych skol behem nemecke okupace. Jeste predtim, v roce 1936, ale ziskal doktorat technickych ved.
V roce 1940 nastoupil ve Zline v Batove vyzkumnem ustavu, kde se zabyval vyzkumem polyamidu. Cil byl ryze prakticky: vytvorit umela vlakna, ktera by bylo mozne spradat prinejmensim stejne dobre jako prirodni a ktera by byla vyuzitelna v obuvnickem a textilnim prumyslu. Vyzkum probihal v obtiznych podminkach, protoze vedci nechteli, aby technologie padla do rukou nacistu. Mezitim v USA vyvinul koncern DuPont obdobne vlakno - nylon, ktere si okamzite ziskalo svetovou oblibu zejmena jako material pro puncochy. Vojak na dzipu rozdavajici zvykacky a nylonky se pro mnoho lidi stal synonymem konce druhe svetove valky. Ceskoslovenska obdoba tohoto materialu - silon - sice prisla do vyroby az na pocatku 50. let, v mnoha ohledech mu vsak dokazala konkurovat.
Kdyz byly opet otevreny vysoke skoly, vratil se Otto Wichterle na Vysokou skolu chemicko-technologickeho inzenyrstvi a zacal prednaset obecnou a anorganickou chemii. Napsal nekolik ucebnic a v roce 1949 rozsiril svou habilitaci i na obor technologie umelych hmot. Zridil a vedl katedru technologie plastickych hmot. Tam se roku 1952 zacal zabyvat syntezou sitovanych hydrofilnich gelu, ktere by bylo mozne vyuzit v ocnim lekarstvi. Cesta ke kontaktnim cockam zacala.
Prvni ctyri cocky vznikly na zarizeni sestavenem ze stavebnice Merkur

VELKOVYROBA NA DETSKE STAVEBNICI

Napad s vyuzitim hydrofilnich gelu v oftalmologii se udajne zrodil v rychliku z Olomouce do Prahy. Wichterle tam pry nahlizel pres rameno spolucestujicimu, ktery byl zabrany do jakesi zpravy o vyuziti titanu pri vyrobe ocnich protez. Chemika okamzite napadlo, ze hydrofilni gely by byly pro tento ucel podstatne vhodnejsi. Na katedre byla nakonec za vydatneho prispeni Drahoslava Lima pripravena sloucenina s nazvem polyhydroximethylmethakrylatovy gel (HEMA), ktery mel potrebne vlastnosti: pohlcoval az ctyricet procent vody a byl pruhledny.
Padesata leta se ale ridila vlastnimi zakony, ktere na vedecky vyzkum nebraly zadny ohled. I pres urcite zmirneni po Stalinove smrti a nastupu Nikity Chruscova si nikdo na vyznamnejsim miste nemohl byt jist, zda na tomto postu zalibne nespocine oko nektereho zaslouzileho soudruha. V roce 1958 probehla na VSCHT cistka, pri niz byl Wichterle spolu s dalsimi pedagogy vyhozen.
Nedopadl vsak tak uplne nejhur. Roku 1958 byl zalozen Ustav makromolekularni chemie Ceskoslovenske akademie ved a vyhozeny chemik se stal jeho reditelem. Jenze instituce zatim nikde nesidlila, a tak se vyzkum gelu prenesl do Wichterleho domacnosti.
Padesata leta si v Ceskoslovensku potrpela na vedu pro praxi a predevsim na prumyslovou velkovyrobu. Wichterlemu bylo od pocatku jasne, ze hydrogely pro ocni nahrady nikoho prilis nezaujmou, zato maji perspektivu jako kontaktni cocky. Tou dobou se jiz v USA cocky vyrabely, jenze z tvrdych plastu na bazi plexiskla, ktere drazdily oko.
Potiz spocivala v tom, najit technologii pro seriovou velkovyrobu cocek z hydrogelu. Pokusy odlevat je do formicek vedly k velkemu mnozstvi zmetku nedokonalych tvaru. Nakonec pry Wichterleho inspiroval pohled do salku kavy pri jejim michani - kapalina diky odstredive sile zaujme vyduty tvar, pricemz mira zakriveni zavisi na rychlosti otaceni lzickou. Na Vanoce roku 1961 sestrojil Otto Wichterle za pomoci synovy stavebnice Merkur, dynama z jizdniho kola a zvonkoveho transformatoru prototyp odstrediveho liciho zarizeni, na nemz vznikly ctyri dokonale cocky.
Otto Wichterle ve sve pracovne

VRAZDA SLEPICE PRINASEJICI ZLATE VEJCE
Po mokrem" gelu nasledoval patent na suchy" gel, ktery slo mechanicky opracovavat. Vse bylo patentovano a licence prinasely Ceskoslovensku vice nez milion dolaru rocne. Pozdeji k nim pribylo dalsich priblizne 500 000 dolaru za prodej licence na novou technologii vyroby cocek. Jenze statostrana se ve sve nevyzpytatelne moudrosti radeji rozhodla vykuchat slepici, ktera prinasela zlata vejce: v roce 1977 normalizacni vedeni Ceskoslovenske akademie ved zrusilo licencni smlouvy na predchozi technologie a patenty jednorazove prodalo do zahranici. Cena pritom cinila priblizne tolik, kolik predtim prinasely licence za jediny rok. O jake sumy pritom nas stat prisel, da urcitou predstavu snad jen odhad, podle nehoz dnes na svete cocky pouziva asi sto milionu lidi.
Otto Wichterle to ostatne se statni moci nemel nikdy lehke. Prinesl sice do statni pokladny tolik penez, jako patrne zadny jiny obcan, jenze soucasne se provinil hned nekolika preciny. Jednak byl uspesny a prilis vycnival, coz se v techto koncinach nikdy neodpousti. Jednak dal v roce 1968 jasne najevo sve obcanske postoje: podepsal vyzvu Dva tisice slov a predsedal pripravnemu vyboru Spolecnosti pro lidska prava. Nasledovalo zakonite vyhozeni z mista reditele a sikanovani zachazejici az do smesnych malickosti. Prestoze v Ustavu makromolekularni chemie pracoval dal, nesmelo se jeho jmeno objevit ani na tabuli profesoru, kteri na skole pusobili. Kdyz chtel Jaroslav Dietl pouzit jeho osud jako latku k televiznimu serialu (pod jinym jmenem a s jinymi osobnimi charakteristikami), bylo mu to z vlivnych mist zakazano. Nicmene penize za patenty a licence na vyrobu cocek statostrana dal vesele utracela.
Otto Wichterle se na rozdil od mnoha jinych podobne postizenych lidi jeste dockal roku 1989. Roku 1990 byl zvolen predsedou Ceskoslovenske akademie ved a tuto funkci vykonaval az do rozdeleni statu v roce 1993. Tehoz roku po nem byla pojmenovana planetka 1982 SNI objevena hvezdarnou na Kleti.
Otto Wichterle, jeden z nasich nejvyznamnejsich vedcu a techniku 20. stoleti, zemrel roku 1998.
Chvile pohody doma s manzelkou



http://noviny.trafika.cz/mg/1999/991203/mg140601.html
Co dali Cesi svetu ve 20. století
Ahoj Cesi, mame tu nove tisicileti a nekde v ústraní, daleko od hlucícího davu, se mozná najde nekdo, kdo nebude pít sampanské, ale bilancovat. Treba si pritom polozí i provokativní otázku, kterou roku 1886 vyslovil cesky´ publicista Hubert Gordon Schauer: Je cesky´ národ na takové vy´si, aby byl s to prinést obohacení svetové kultury?

Nejde o trapné stavení umely´ch pomníku ceské velikosti, prechytralé mudrování o národní povaze, primitivní skinheadské skandování "Nic nez národ" i masová hysterie doprovázející príjezd cesky´ch hokejistu z Nagana.

Prehled svetove prosluly´ch osobností a dulezity´ch objevu ci fenoménu, ktery´mi ceská kultura, veda, sport a ekonomie prispely ke stavu sveta ve 20. století. A je celkem jedno, jestli si svet pri setkání s nimi nutne uvedomil, ze mají cesky´ puvod. Koneckoncu, co je to vlastne "svetová proslulost"?

Veda
Neviditelné bry´le
Otto Wichterle dal svetu mekké kontaktní cocky
Vymysli! Vyrob! - to bylo odjakziva krédo Otto Wichterleho (1913-1998), vsak také nejstastnejsí byl pry´ v dílne. ("Vím, je to proti delbe práce," ríkával, "ale kdyz ono to pak vsechno strasne dlouho trvá!") A práve spojení techto dvou imperativu teorie a praxe dovedlo Wichterleho az k neviditelny´m bry´lím, které podle jeho nápadu zacal vyrábet cely´ svet.

Nápad v rychlíku
Dostal se k nim doslova pres rameno - nekdy v dvaapadesátém roce si u neznámého spolucestujícího, nejspís oftalmologa, v rychlíku z Olomouce do Prahy poprvé precetl o ocních protézách. Byly z tantalu. "Hned me napadlo, ze místo sebeuslechtilejsího kovu by se pro tyto implantáty líp hodily umelé hmoty," vzpomínal pozdeji. "Mely by by´t lehké, mekké, trvanlivé, ale soucasne nedrázdivé, se strukturou umoznující pronikat maly´m molekulám stejne jako v zivé tkáni." V té dobe bylo Wichterlemu devetatricet a mel za sebou vy´voj první ceské umelé hmoty - silonu (jímz mimochodem vytrel zrak nejvetsímu americkému chemickému gigantu Du Pont). Jako vysokoskolsky´ ucitel organické chemie vedel o plastech vse, co se v tu chvíli dalo vedet, a ihned si proto jen tak pro sebe zacal sprádat moznou strukturu ky´zené hmoty. "Predstavoval jsem si rídce prostorove zesítované polymery gelovité konzistence, ovsem ponekud ,neumelohmotne' nasákavé vodou."
Ideální hmota
Utkat takovou látku z uhlíku, vodíku a kyslíku není legrace, i kdyz se to umí. Nakonec na to roku 1954 kápl Wichterleho talentovany´ mladsí kolega Drahoslav Lím. Jenze: Umelé oko potrebuje mizivé mnozství lidí, bry´le kazdy´ ctvrty´ (nosil je ostatne i Otto Wichterle). A ta hmota je mimo jiné dokonale pruhledná... Proc ji tedy nezkusit prímo na oku, místo bry´lí? V USA se uz tehdy kontaktní cocky delaly, ale pouze z tvrdy´ch látek na bázi plexiskla, a ty od prírody mekké oko pochopitelne hure snásí. Lím vsak "uvaril" hmotu pruzracnou, poddajnou, nedrázdivou - ideální... Mela jedinou vadu - nikdo nevedel, jak z té "huspeniny" vyrobit cocky.
Kusy vyrábené jednotlive ve formickách byly z velké cásti nepouzitelné. Navíc aplikovany´ vy´zkum mel v tehdejsím pojetí tezkého prumyslu vést k tunám, tisícum tun produktu; o sotva spatritelné titernosti, jichz naopak bylo tisíce na kilo, rezim nestál. Takto "logicky" byl vy´voj zastaven jako neperspektivní. Podle legendy Wichterleho nakonec inspiroval pohled na kávu míchanou v sálku (podle rychlosti míchání tvorí více ci méne zakrivenou hladinu), ve skutecnosti slo vsak spíse o nemecky´ vynález lití ocelovy´ch trubek. "Den pred Vánoci 1961 jsem si z detské stavebnice Merkur a z vlastnorucne vyrobeny´ch soucástek postavil první prototyp odstredivého licího zarízení. K pohonu jsem pouzil dynamo ze synova kola napájené pres zvonkovy´ transformátor. Na Stedry´ den odpoledne jsem si vyrobil první cocky."
V politické klatbe
Tuhle presnou a pritom geniálne jednoduchou metodu prevzal cely´ svet, brzy k ní pak pribyl i patent na vy´robu cocek ze "suchého gelu", ktery´ se dá soustruzit, brousit i lestit. To de facto znamenalo úplnou monopolizaci prumyslovy´ch práv na vy´robu mekky´ch cocek. Poplatky z licencí dávaly v té dobe státu pres milion dolaru rocne, dohromady slo o nejvetsí poválecny´ prínos z licencí vubec! Jenze - opet jenze: "Pred osmasedesáty´m jsem byl prvním obcanem, ktery´ mel v Ceskoslovensku devizové konto s volnou vyuzitelností doma i venku. Kdyz jsem pak po srpnu potreboval patnáct dolaru na cást vy´fuku k fiatu, muselo se k tomu vyjádrit ministerstvo financí. Nepovolilo." Úspesny´ a státu tolik prospesny´ vynálezce (ale také signatár vy´zvy Dva tisíce slov a predseda prípravného vy´boru Spolecnosti pro lidská práva v roce 1968) se ocitl v politické klatbe.
Zaplatpámbu si alespon mohl ve "svém" ústavu tise bádat stylem "sám sobe séfem i laborantem". V kamrlíku poblíz reditelny pak vymyslel a vlastnorucne uskutecnil zbrusu novou, takzvanou vertikální technologii, umonující vyrábet kontaktní cocky jeste jednoduseji a rychleji. V jedenaosmdesátém roce následoval prodej licence do USA. Dalsí pulmilion dolaru rocne... Vlastne nikoli dalsí. Jediny´. Proc? Predchozí licence uz totiz neplatily. Koncem roku 1977 tehdejsí normalizacní vedení Ceskoslovenské akademie ved za Wichterleho zády snazive zrusilo vsechny licencní smlouvy a jeho patenty prodalo Americanum za cenu zhruba jejich jednorocního vy´nosu.
Ten novy´ pulmilion "tvrdy´ch" ted rezim bral, to ano, ale kdyz treba o Wichterlem chtel Jaroslav Dietl napsat televizní seriál (v nemz hlavní postavu pro jistotu zamaskoval a kvuli vetsí divácké pritazlivosti z ní udelal sexuálního maniaka), tehdejsí partajní tajemník Havlín scénár zatrhl. Kazdy´ by pry´ tam "toho Wichterla" poznal...
Otto Wichterle vsak stacil dát Ústavu makromolekulární chemie (na jehoz zalození se podílel a byl jeho prvním reditelem) vynikající smer. I kdyz se dnes odstredivé lití cocek uz prílis nepouzívá ("Je to desetiletí uzavrená zálezitost," mínil dokonce jejich tvurce), je na nich stále co vylepsovat. A nejen to; vzdyt nejen oci, ale vsechny lidské tkáne ci orgány potrebují vhodné náhradní materiály, at uz "kosmetické", jako jsou práve cocky, nebo terapeutické (náhrady a protézy). I v jejich vy´voji patrí Ústav makromolekulární chemie Akademie ved dnesní Ceské republiky ke svetové spicce.

Johann Gregor Mendel, zakladatel genetiky
I kdyz svou hlavní vedeckou práci o krízení hrachu vydal brnensky´ augustinián Johann Gregor Mendel (1822-1884) uz roku 1866, pro svet byla objevena a ocenena teprve roku 1900. Díky tomu nesou tri základní zákony dedicnosti Mendelovo jméno a dodnes jsou vy´chodiskem moderní genetiky a slechtitelství. mal

Jan Jansky´, objevitel krevních skupin
Asi málokterého psychiatra by napadlo zkoumat souvislost mezi ruzny´mi druhy psychóz a vlastnostmi krve... Cech Jan Jansky´ (1873-1921) to udelal a roku 1906 objevil ctvrtou krevní skupinu. Dokoncil tak vlastne práci rakouského patologa Karla Landsteinera, ktery´ na pocátku 20. století odhalil první tri. Jansky´ tak mimo jiné zjistil, ze ctvrtá krevní skupina je uz poslední, címz systém klasifikace uzavrel. Bohuzel zemrel prílis brzy a plodu svého objevu si neuzil. Práve v roce jeho smrti vyhlásili v USA Janského klasifikaci za závaznou a prijali i jeho zpusob znacení skupin
I-IV (platil pak patnáct let, nez ho nahradil soucasny´ systém AB0). Díky tomu je dost mozné, ze by byl Jansky´ roku 1930 dostal Nobelovu cenu spolu s Landsteinerem (ktery´ ovsem Janského zásluhy velmi zlehcoval). Cesi znají Janského tvár z cestné plakety, kterou dostávají mnohonásobní dárci krve. mal

Objev slucitelnosti krevních skupin je základem moderní hematologie. Umoznil vypracovat systém krevních transfuzí.

Imunolog Milan Hasek
Kdyz roku 1960 prebíral Brit Peter Medawar Nobelovu cenu za objev imunologické tolerance (zeslabení imunitní reakce na cizí tkán), mel pry´ utrousit: "Chybí tu Milan Hasek..."
Cesky´ imunolog Milan Hasek (1925-1984) totiz udelal nezávisle na nem roku 1953 podobny´ objev. Prisel vsak na nej ve snaze podporit dobovou lysenkovskou pavedu a v duchu lysenkismu ho také bohuzel nesprávne interpretoval. mal

Vilém Laufberger , objevitel EKG
Elektrokardiograf (EKG) dnes zná snad kazdy´. Fyziolog Vilém Laufberger (1890-1986) roku 1953 vynalezl jeho "druhou generaci" - prístroj snímající elektrické pole srdce trojrozmerne, tedy prostorovy´ EKG neboli spacioelektrokardiograf. Nejvy´znamnejsí cesky´ fyziolog 20. století je také objevitelem zásobníku zeleza v organismu - bílkoviny, kterou pro cely´ svet nazval ferritin. mal

Jaroslav Heyrovsky´ s jedním z prvních prototypu polarografu
Jaroslav Heyrovsky´, vedec, kterého rtut proslavila - a zabila
Jako maly´ kluk znal Jaroslav Heyrovsky´ (1890-1966) rtut jen z teplomeru. Duverne se s ní seznámil az behem studií v Londy´ne, kde pracoval u vy´znamného elektrochemika Fredericka Donnana. Pri vy´zkumu elektroly´zy hliníku tu zacal pouzívat jako elektrodu kapiláru, ze které odkapávala rtut. Kdyz podobná otázka padla roku 1918 pri rigorózní zkousce na Karlove univerzite, Heyrovského odpoved se zmenila v tak speciální disputaci, ze druhy´ examinátor radeji doporucil dalsí vy´zkum.
Po letech vázení nabity´ch rtutovy´ch kapek odpadávajících z kapiláry jednou Heyrovského napadlo merit v elektrickém obvodu (slozeném ze zdroje, kapkové katody, roztoku chloridu sodného a rtutové anody) proud probíhající pri ruzném vnejsím napetí. V únoru 1922 tak získal první krivku závislosti proudu na stoupajícím napetí s náhly´m vzrustem proudu pri vylucovacím napetí sodíku. Podobné "vlny" na grafu vyvolávaly i dalsí prvky...
V nekolika prístích ty´dnech zaplnil Heyrovsky´ vy´sledky pokusu dvousetstránkovy´ sesit a jeste téhoz roku svuj objev publikoval. Následuje první - sice neumely´, lec spolehlive fungující - polarograf.
Polarografická analytická metoda se rozletela do sveta, prevratny´m objevem vzrusená odborná verejnost se za ní naopak "slétala" do Prahy. Nobelova cena pak byla jen zaslouzeny´m vyvrcholením Heyrovského vedecké práce. Nebylo to ale zadarmo. Ve Stockholmu roku 1959 cenu prejímal se zdravím podlomeny´m chronickou otravou rtutí... mal

Cesky´ postrach NATO
Nekdejsí tajná zbran stratégu Varsavské smlouvy, která po listopadu 1989 zamotala hlavy agentu západních tajny´ch sluzeb a mnohokrát Ceskou republiku zanesla na prední stránky svetového tisku, nese dívcí jméno Tamara.
"Nejvetsí cesky´ vojensky´ vynález vsech dob" je tzv. pasivním radiolokátorem. Na rozdíl od klasického radaru totiz Tamara vzdusny´ prostor neohmatává vlastním paprskem, ale jen z nej sbírá elektromagnetické impulzy. Je proto nejen prakticky neodhalitelná a neznicitelná, ale navíc i fantasticky presná. Její predchudce Kopác ("komunikacní pátrac") se zrodil v roce 1960 doslova na kolene ve sklepní laboratori Vojenské akademie v Brne pod vedením ceského vynálezce ing. Vlastimila Pecha. Slo o naprosté technické unikum - zádny´ pasivní radar tehdy na svete neexistoval.
Tamara, kterou Pechuv ty´m vyvinul v roce 1983 a která se az do zacátku 90. let vyrábela v pardubické Tesle, predstavuje tretí generaci ceského pasivního radiolokátoru. Je schopna sledovat az 70 cílu najednou. Najde letadla a rakety, ale treba i lode ci pozemní cíle. A nejen to - Tamara dokonce pozná, zda se s nimi uz nekdy v minulosti setkala!
Do listopadu 1989 byla Tamara coby rodinny´ sperk Varsavské smlouvy prísne tajná. Brzy po prevratu oblétly svet senzacní informace o tom, ze jako jediné zarízení svého druhu dokáze zachytit "neviditelny´" americky´ bombardér Stealth. Zrejme slo jen o snahu tehdejsího vedení Tesly zvy´sit prodejnost Tamary. Vynálezce Pech totiz vzápetí vysvetlil, ze to není mozné - Stealth totiz nevysílá zádné zárení, jehoz by se Tamara mohla chytit. nb

Chemik Bohuslav Brauner

Bohuslav Brauner , objevitel trí chemicky´ch prvku
Jako student chemie nasel Bohuslav Brauner (1855-1935) ve spektru jáchymovského smolince cáry neznámého prvku, ale vídenské ministerstvo skolství mu zádost o pet tun smolince zamítlo. "Rezervovalo" tím budoucí objev radia pro manzele Curieovy. Brauner vzápetí jako jeden z prvních chemiku pochopil vy´znam Mendelejevova periodického systému prvku a úspesne ho obhájil pred dvema renomovany´mi svédsky´mi vedci - získal tak uznání chemického sveta. Veden duchem periodismu správne predpovedel existenci prvku s názvem neodym, praseodym a prométhium, roku 1905 se na Brauneruv návrh stává základem relativní atomové hmotnosti prvku izotop kyslíku. Platit bude az do roku 1961. mal

August Zácek , vynálezce magnetronu
Zádny´ vojensky´ ani civilní radar si nelze predstavit bez generátoru mikrovln - magnetronu. Svetovou prioritu v jeho vynálezu má cesky´ fyzik a radiotechnik August Zácek (1886-1961), dlouholety´ profesor Univerzity Karlovy. Zácek byl ale predevsím vedec, ne podnikatel. Jeho cesky´ patent magnetronu z roku 1924 se proto v 30. letech stal vy´chodiskem pro konstrukci radaru v zahranicí. mal

Cesi v královské hrobce
Nejvetsí egyptologicky´ nález pulstoletí
Egyptstí delníci pripravují 28 metru pod povrchem pouste k vyzvednutí rakev dávného vysokého hodnostáre faraonova dvora. Z dva a pul tisíce let dlouhého spánku ho v roce 1998 vyrusili cestí egyptologové.
Na jare 1996 objevili clenové ceské archeologické expedice Univerzity Karlovy pod vedením Ladislava Barese v pohrebisti Abú Sír (asi 20 kilometru jihozápadne od Káhiry) staroveky´ hrob. Zpocátku to vypadalo, ze je jako vsechny ostatní vykradeny´ a zniceny´. Pri proniknutí do hloubky pod obrí vápencovy´ sarkofág vsak Cesi zjistili, ze dávní zlodeji neuspeli. Nejspís se zacali bát, ze se jim sachta v drolivém jílu zrítí na hlavu. Zlodeji to vzdali práve vcas - k cíli jim chybely pouhé dva metry...
Dva roky se nasi vedci v Egypte nevenovali témer nicemu jinému nez "ceste do hrobu". Technicky nejslozitejsí bylo bezpecnostní zajistení 23 metru hluboké sachty - z velké cásti se musela zastítit zelezobetonem.
Koncem února 1998 cestí egyptologové konecne otevreli vlastní komoru s mumií. Podle mnozství a povahy textu nalezeny´ch v hrobce i podle predbezného antropologického ohledání byla mumie pred dvema a pul tisícovkami let knezem jménem Iufa (cesky neco jako Velky´ nebo Tloustík) s hodností "správce královsky´ch palácu".
K vy´bave hrobu patrilo krome obvykly´ch nádob na vnitrnosti neboztíka, obetních stolku a dalsích hmotne i duchovne "uzitecny´ch" záhrobních predmetu také 408 sosek náradím vybaveny´ch vesebtu - tedy sluzebníku, kterí meli za svého pána na onom svete pracovat. Celá Iufova pohrební vy´stroj je nyní ulozena v depozitári Egyptského muzea v Káhire.
Lonsky´ úspech cesky´ch egyptologu vzrusil média i odborníky - poslední nález tohoto vy´znamu se totiz v Egypte podaril roku 1942.

Vzácné archeologické naleziste cesky´ch vedcu strezily egyptské bezpecnostní hlídky

Orientalista Bedrich Hrozny´
Roku 1906 odkryla vy´prava Nemecké orientální spolecnosti v Turecku trosky rozsáhlého starovekého mesta. Jeho velikost, vy´hodná poloha, mocné opevnení a vyspelá architektura nasvedcovaly, ze to kdysi muselo by´t skutecne vy´znamné centrum. Jenze - konkrétního se o nem nevedelo skoro nic, prestoze tam byly objeveny archivy s tisíci hlineny´mi tabulkami. Jen z malé cásti byly totiz psány jiz rozlustenou babylonstinou, vetsinu tvorily texty s neznámy´m klínovy´m písmem - chetitstinou...
V roce 1915 vsak pred shromázdení nemecky´ch orientalistu predstupuje mlady´ cesky´ knihovník a badatel Bedrich Hrozny´
(1879-1952) s informací, ze písmo stary´ch Chetitu umí císt! Díky nemu tak obsah chetitsky´ch textu osvetlil dejiny a kulturu celé Malé Asie. Behem dalsích dvou let vytvoril Hrozny´ mluvnické základy chetitstiny a zaradil ji mezi indoevropské jazyky. Stal se tak jedním z nejvy´znamnejsích orientalistu sveta. Méne uz se ví, ze cást chetitsky´ch textu rozlustil za první svetové války jako "dobre zasity´" vojensky´ skladník...

Umení
Oscarovy´ rezisér Milos Forman
Formanuv Amadeus získal osm Oscaru
Jednou pet a podruhé osm Oscaru nadelila Americká akademie filmového umení dvema snímkum, které svetu nabídl cesky´ rezisér Milos Forman (67). V roce 1976 natocil Prelet nad kukaccím hnízdem, v roce 1984 Amadea. Kdyby nic jiného, tak tyto dva filmy ve zlatém fondu svetové kinematografie uz zustanou. Forman ale svou vy´raznou stopu vyslapával pred nimi a slape ji dál i po nich.
Poprvé to bylo, kdyz spolu s Alfrédem Radokem predvedli na Svetové vy´stave v Bruselu prevratnou Laternu magiku - multizánrovou podívanou na pomezí filmu a divadla. Tehdy byl Forman Radokovy´m asistentem. Podruhé - kdyz se zásadne podílel na vzniku fenoménu, jejz ve svete znají jako ceskou filmovou novou vlnu. V 60. letech prinesla neco zcela nového: nehrdinské hrdiny ztelesnené neherci, antiiluzivní obrazy, syrovou, az nepríjemnou verohodnost, situace, ktery´m se musíte smát, i kdyz se vám chce nad nimi vlastne brecet. Filmy Konkurs (scénár a rezie, 1963), Cerny´ Petr (rezie, 1963), Lásky jedné plavovlásky (spoluautor námetu a scénáre, rezie, 1965) a na Oscara nominovany´, zato doma zakázany´ snímek Horí, má panenko (spoluautor námetu a scénáre, rezie, 1967) mely pro ceskou kinematografii a následne i pro renomé ceské filmové skoly na zahranicních festivalech vy´znam naprosto zásadní. A byly prípravou pro to, aby Milos Forman potom jako jeden z mála stredoevropsky´ch filmaru uspel v Hollywoodu.
Po sovetské invazi do Ceskoslovenska pracoval - nejprve legálne, pozdeji jako emigrant - v USA. A zapsal se znovu, tentokrát trvale, do povedomí svetového filmu. Osvedceny´m "konkursovsky´m" stylem rezíroval v Americe svuj první film. Taking Off (scénár spolu s francouzsky´m spisovatelem Jean-Claudem Carrierem, 1971) je pozoruhodny´ príbeh o dívce, která stále utíká z domova. Teprve pak vsak prisel pravy´ úspech. Adaptaci románu Kena Keseye One Flew Over The Cuckoo's Nest (Prelet nad kukaccím knízdem, cesky vyslo jako Vyhodme ho z kola ven) o vecném konfliktu individuality a instituce uz natocil s profesionály - s Jackem Nicholsonem v hlavní roli - a podmanil si diváky (jen v Americe film vydelal 140 milionu, celkove vynesl 280 milionu dolaru) i americkou filmovou akademii.
Ptáme-li se, cím tento Cech dál prispel svetu, muzeme pocítat: nezapomenutelná adaptace slavného muzikálu Hair (Vlasy, 1979), dalsí skvelá adaptace Doctorowova románu Ragtime (1981), Amadeus (1984) a Valmont (podle de Laclosovy´ch Nebezpecny´ch známostí, 1989), pro Americany kontroverzní, na Oscara nominovany´ film Lid versus Larry Flynt (1996). Dalsí snímek Man on the Moon (Muz na Mesíci) bude mít v techto dnech premiéru.
Stredoevropan Forman v Hollywoodu uspel, aniz by se vzdal svy´ch kulturních korenu a humanistického pohledu na svet. Díky nemu vzali ve svete na vedomí jiny´ zpusob myslení a také fakt, ze po Dvorákovi se v Cesku rodí i dalsí skvelí umelci.

Pri filmu Horí, má panenko se diváci smejí az k slzám

Kouzelná Laterna magika
Alfréd Radok (1914-1976) zacínal jako elév v Divadle E. F. Buriana. Po roce 1945 pracoval v prazském Divadle 5. kvetna, kde na sebe upozornil stylove nespoutany´mi a metaforicky vynalézavy´mi inscenacemi cinoherního i hudebnedramatického zánru. Na prelomu 40. a 50. let natocil i nekolik filmu (napr. Daleká cesta, Dedecek automobil). Inscenací Offenbachovy opery Hoffmanovy povídky zacala jeho více nez dvacetiletá spolupráce se scénografem Josefem Svobodou (narozen 1920), absolventem prazské VSUP. Ten se jiz v této dobe dusledne zaby´val otázkou funkcního zaclenení scénografie do kontextu ostatních slozek dramatického díla.
Radok a Svoboda patrili k hlavním iniciátorum projektu Laterny magiky, která obdrzela Grand Prix na Expo '58 v Bruselu a vynesla ceskému divadlu mezinárodní uznání. Dalsí program Laterny magiky pripravovany´ v roce 1960, zejména pak jeho cást nazvaná Otvírání studánek podle Bohuslava Martinu, byl vsak podroben zdrcující kritice stranicky´ch funkcionáru. Radok byl zbaven funkce séfreziséra a propusten z Národního divadla. Od roku 1961 se stal rezisérem Mestsky´ch divadel prazsky´ch, kde nastudoval sedm inscenací, které patrily v vrcholum divadelní tvorby 60. let (napr. Svédská zápalka, Zlodejka z mesta Londy´na, Hra o lásce a smrti).
Po roce 1968 odesel Radok do exilu, kde pokracoval ve své práci. Svou vypjatou divadelností ovlivnil moderní ceskou rezii: v jeho inscenacích se spojoval pronikavy´ pohled do lidského nitra se svébytny´mi postupy antiiluzivního divadla. Snaha o synteticky´ divadelní tvar ho vedla k vyuzití sirokého spektra prostredku (film, fotografie, polyekran, vy´tvarná a hudební koláz), které dokázal spojit v mnohotvárnou jevistní vy´poved.
Také Josefu Svobodovi prinesla práce na projektu Laterny magiky dalsí impulzy a v 60. letech se jeho tvorba rozvíjela zejména ve spolupráci s rezisérem Otomarem Krejcou. Svoboda sledoval problematiku prostoru, casu, pohybu a svetla jako dramaticky´ch faktoru. Experimentoval s vyuzitím laseru a holografie, do inscenací vclenoval polyekranovy´ systém, aby dosáhl podobné promenlivosti, jaké je schopna hra hercu (napr. kineticko-svetelné vy´pravy ke Krejcovy´m inscenacím). Svoboda jako scénograf spolupracoval s vy´znamny´mi zahranicními divadly, zejména s operními domy.



Ceská sopranistka Ema Destinnová a italsky´ tenorista Enrico Caruso na vrcholu své slávy - vzácny´ snímek z roku 1907

Bozská Ema
Dramatická zpevacka Ema Destinnová (1878-1930) je dodnes neprekonany´m ideálem ceského pevce. A to nejen díky svetové proslulosti, jíz se oprávnene tesila, ale i díky rovnováze vkusu, inteligence, mistrné techniky a dramatického nadání. Její nahrávky jsou dodnes technicky, umelecky i zvukove pozoruhodné.
Vlastním jménem Emilie Pavlína Kittlová prijala umelecky´ pseudonym po své ucitelce Marii Dreger-Destinn. Svetovou slávu získala na pocátku století behem pusobení v Berlíne, kde byl její zásluhou proveden Smetanuv Dalibor.
Hostovala vyjma Itálie na predních operních scénách tehdejsí Evropy. V roce 1908 se stala zpevackou Metropolitní opery v New Yorku. Spolu s Carusem a Amatem tvorila hvezdnou trojici nejslavnejsích a nejzádanejsích zpeváku té doby.
Behem první svetové války byla pro své protirakouské postoje internována. Po válce se jí nepodarilo, i kvuli pocínající nemoci, navázat na drívejsí úspechy. Angazovala se v propagaci Ceskoslovenské republiky v zahranicí, zároven vsak az do konce zivota trpela nezájmem oficiálních institucí. váta


Bourlivák Leos Janácek
Skladby Leose Janácka (1854-1928), predevsím jeho pozdní operní díla, jsou v soucasné dobe spolu se symfonickou a komorní tvorbou Antonína Dvoráka hlavními reprezentanty ceské hudby ve svete. Jeho dílo je osobité a nenapodobitelné. Janácek byl svy´m pusobením, az na krátké období studií, svázán s Moravou. Jeho hudební jazyk, ktery´ je inspirován moravskou lidovou hudbou a autorovy´mi vlastními vy´zkumy v oblasti fonetiky, predstavuje pravdepodobne nejoriginálnejsí vklad ceské hudby do evropské kultury a zároven i jeden z vrcholu modernisticky´ch snah pocátku 20. století. Janácek se prosadil az v relativne pozdním veku prazskou a posléze vídenskou premiérou opery Její pastorkyna (1918), která mu otevrela cestu do sveta prostrednictvím hudebního nakladatelství Universal Edition. Uznání a ohlasu se dozil az v posledním desetiletí svého zivota, jez zároven patrí k nejplodnejsím etapám jeho tvurcího vy´voje. Janáckuv bourlivácky´ génius, ktery´ se projevoval v umelecky´ch a spolecensky´ch názorech nesmlouvavostí a nekompromisností, casto pronikal i do osobních vztahu. váta


Vecny´ poutník Bohuslav Martinu
Bohuslav Martinu (1890-1959) je príkladem vecného poutníka, hledajícího cestu k vlastním korenum. Martinu je pro svet zajímavy´ typem svého nadání, které se v podstatny´ch rysech blízí Antonínu Dvorákovi. Skládat hudbu zacal jeste dríve, nez získal základy kompozicního remesla. Na pocátku 20. let krátce studoval u Josefa Suka a nevy´razne pusobil jako hrác Ceské filharmonie. Zásadní podnety získal az studijním pobytem ve Francii, jez mu byla svou kulturou vzdy blízká. V Parízi studoval u Alberta Roussela, nasel cestu k hudebníkum Parízské sestky, inspiroval se osobností Igora Stravinského.
V roce 1941 odesel pred postupující válkou do Ameriky. Po válce se neúspesne pokousel získat profesuru na prazské konzervatori. Po únoru 1948 patril v Ceskoslovensku mezi autory, kterí byli obvinováni z kosmopolitismu a jejichz hudba zmizela z koncertních pódií. Zbytek zivota zil strídave mezi Evropou a USA, získal zázemí ve Svy´carsku, kde také zemrel. Jeho skladatelsky´ odkaz je velice bohaty´. Mezi nejcennejsí a nejhranejsí díla patrí skladby inspirované lidovou slovesností. váta

Hudební rod Kubelíku: otec Jan a syn Rafael (vlevo)

Charismaticky´ dirigent Rafael Kubelík
Rafael Jerony´m Kubelík (1914-1996) byl cesky´ dirigent, ktery´ jako jediny´ v této profesi dosáhl skutecne mezinárodního vehlasu. Vynikající umelec jasného a puvodního názoru. Az do vysokého veku aktivní, plny´ nefalsovaného charismatu. Vystudoval skladbu a dirigování na prazské konzervatori. Ve svy´ch dvaceti letech poprvé dirigoval Ceskou filharmonii a pozdeji se k ní opakovane vracel. Souvisle pracoval s tímto orchestrem ve 40. letech. Protoze nesouhlasil s politicky´mi a spolecensky´mi zmenami v roce 1948, nevrátil se z hostování v Anglii. Zpocátku zil tam, pozdeji presídlil do Svy´carska, kde v roce 1973 získal obcanství.
Na pocátku 50. let pusobil v Chicagu jako séfdirigent tamního symfonického orchestru. Uznání získal mimo jiné v roce 1954 objevny´m provedením Janáckovy Káti Kabanové. V druhé polovine 50. let se stal dirigentem v londy´nské Covent Garden. Behem svého pusobení ve svete venoval vzdy velky´ zájem ceské hudbe, a to predevsím Leosi Janáckovi. Dirigoval nejproslulejsí svetové orchestry. Z této spolupráce, predevsím s Bavorsky´m rozhlasovy´m orchestrem, vznikla rada vynikajících a dodnes podnetny´ch nahrávek, napríklad Mahlerovy´ch symfonií, symfonicky´ch del Janácka, Schönberga ci Brittena. Krátce pusobil i v Metropolitní opere v New Yorku. Kubelík byl vsak i kompozicne cinny´. Je autorem dvou oper, trí rekviem, koncertu pro housle a violoncello a dalsích orchestrálních a vokálne symfonicky´ch del.
Po listopadu 1989 se opakovane vracel do Ceskoslovenska a jeho vystoupení na Prazském jaru ci na Staromestském námestí v roce 1990 se stala legendárními. Kubelík si po cely´ zivot zachoval pevny´ charakter a neduveru ke kompromisum a pretvárce, coz bylo duvodem postupného ochladnutí jeho zájmu o ceskou hudební kulturu na pocátku 90. let. váta


Karel Capek a robot
Jméno spisovatele Karla Capka (1890-1938) je jedním ze synonym první republiky, jeho knihy a hry vsak první republiku - navzdory nacistické a komunistické cenzure - prezily. Nejctenejsí bylo paradoxne dílo, jímz Capek pouze zprostredkoval myslení nekoho jiného: Hovory s T. G. Masarykem. Jeho práce byly prelozeny do anglictiny, cínstiny, estonstiny, francouzstiny, madarstiny, nemciny, norstiny, slovinstiny, srbochorvatstiny, ukrajinstiny.
Svetovy´ vehlas vsak prinesla Capkovi divadelní hra RUR, jez mela premiéru v lednu 1921 - v nastudování ochotnického souboru Klicpera v Hradci Králové (v prazském Národním divadle krátce nato). V Evrope, Austrálii, Japonsku i v USA, vsude byli "roboti" uvádeni s velky´m ohlasem. Roku 1933 Karel Capek priznal, ze slovo robot vymyslel jeho bratr Josef, on sám pry´ uvazoval o "laborech". Uz jako slavny´ autor napsal: "Kdyby nase knihy byly dost ceské, byly by také dost svetové. Pokud nám prekází nase zemepisné, povsechne skromné a lidsky tak a tak vymezené (nebo omezené) cesství, nebudeme nikdy tvorit literaturu rovnocennou se svetovou." Svy´m dílem Capek názorne predvedl, jak lze svetovosti dosáhnout.


Génius mystifikace Jaroslav Hasek
Osudy dobrého vojáka Svejka za svetové války zacaly vycházet v sesitovém vydání v roce 1921. Díky nemecky´m prekladum a Piscatorove divadelní inscenaci (1928) se staly uz koncem 20. let svetoznámy´mi. Nové a nové preklady (nedávno napríklad do katalánstiny) prodluzují Svejkovi zivot: az se prístím generacím bude i jeho cestina zdát zastaralá, jiné národy se snad potesí aktuálními edicemi. F. X. Salda rekl o Svejkovi, ze je to pres vsechnu komiku "kniha k smrti smutná: nebot jednotlivec bojuje tu s ohromou mocí, nad níz není vetsí, s válkou, boj na zivot a na smrt a boj jen o to holé zivobytí (vzdyt víc, chudák, nemá!); a bojuje zbranemi podly´mi, zákerny´mi, ktery´ch si nevybral, které mu byly vnuceny; bojuje, jako bojují vzdycky - otroci".
Velkému mystifikátorovi Jaroslavu Haskovi (1883-1923) se ve Svejkovi podarilo vytvorit podivny´ spolecensky´ typ, svéráznou figuru, o jejíz vy´znam se literární teoretici dosud prou. Soucasne se mu bezdecne (?) podarilo vyvolat dojem, ze Svejk je predstavitelem ceského národního charakteru. Opravdu nechceme by´t se Svejkem ztotoznováni?



Jaroslav Seifert - básník "cteny´ a milovany´"
Jaroslava Seiferta (1901-1986) Nobelova cena v roce 1984 "dostihla na nemocnicním luzku" (Milan Kundera). Václav Havel mu tehdy v blahoprejném dopise napsal, ze ztelesnuje "u nás tu nejlepsí tradici odpovedného obcanského postoje spisovatele". Svédská akademie ve svém hodnocení uvedla: "Jeho krajané ho ctou a milují, je národním básníkem, ktery´ umí oslovit lidi s literárním vzdeláním i ty, kterí k jeho dílu pristupují bez vetsí prupravy." Ta slova jsou neobycejne vy´stizná: pojmenovávají jedno z tajemství Seifertovy tvorby. Oc známejsím autorem byl v ceském prostredí, o to "nesrozumitelnejsím", neprelozitelnejsím byl pro cizí publikum. Ale nedivme se; coz lze verne pretlumocit treba "Slysím to, co jiní neslysí,/ bosé nohy chodit po plysi"?
Seifert je básník navy´sost cesky´, nepresaditelny´ do jiného prostredí. Napríklad Pocta Vladimíru Holanovi, úzasne silné verse jeho pozdního období, by musela mít v cizím jazyce i rozsáhly´ poznámkovy´ aparát. Seifert tvorí jeden z vrcholu nasí poezie 20. století. Urcite nás nemusí mrzet, ze svy´m básnicky´m slovem nepromlouvá k celé zemekouli. Hodnotami, jez svou poezií vyznával, je dávno autorem svetovy´m. jas


Milan Kundera autor, jehoz zivot je jinde
Nevycítejme Milanu Kunderovi (70), ze píse uz jen francouzsky a svá nová románová díla do cestiny sám neprekládá ani nedovoluje prekládat. Vzdyt krome Valcíku na rozloucenou a Nesmrtelnosti nevyslo tu z jeho parízského období vlastne nic.
Cesky´ ctenár musí za Kunderou do verejny´ch knihoven, a to jen do tech, kde mají svazky vydané v torontském nakladatelství manzelu Skvorecky´ch (Zivot je jinde, Kniha smíchu a zapomnení, Nesnesitelná lehkost bytí). Eseje L'Art du roman a Les Testaments trahis a stejne tak romány La Lenteur ci L'Identité musíme si císt ve francouzstine ci v prekladu do vsech mozny´ch jazyku, jen ne do cestiny.
Kunderovo posetilé rozhodnutí stát mimo ceskou literaturu respektujme. A smirme se i s tím, ze autor jezdí do Ceska inkognito, ze dokonce na verejnosti, je-li náhodou poznán a osloven, pokousí se svou totoznost zapírat. Udelejme jednou z nouze ctnost: budme pysní, ze jsme Kunderu "dali svetu". Chceme prece do Evropy, tak se tesme, ze se tam s Kunderou setkáme. Bez ceského praporku v ruce. jas


Václav Havel, dramatik, disident...
Václav Havel je bezesporu nejlepsí cesky´ vy´vozní artikl. Uz v 60. letech dokázal svy´mi divadelními hrami proniknout na svetové scény a jako prezidenta ho se zájmem sledují nejen svetová média, ny´brz i politici a mezinárodní organizace.
Václav Havel dokázal zaujmout svet predevsím díky svému rozhledu a zpusobu myslení: prekonal cesky´ provincialismus. Tento rys je v jeho díle patrny´ od pocátku - jako dramatik prijal za své absurdní drama, které bylo v 60. letech v souladu se svetovy´m pojetím moderního divadla. Jeho hry pritom nesou nezamenitelnou príchut zkusenosti zivota na vy´chodní strane zelezné opony. Havluv otevreny´ dopis Gustávu Husákovi z roku 1975 poukazuje k druhému rysu: k jeho odvaze a dusledne obcanskému prístupu ke spolecnosti i jejím mocny´m. Ve svy´ch esejích ze 70. a 80. let se navíc nikdy neomezoval na bedování nad rezimem, naopak, pravidelne se chápal témat, o ktery´ch se ve vyspely´ch západních zemích diskutovalo, napríklad ekologie.
Skutecnost, ze se Havel na obrane lidsky´ch práv v Ceskoslovensku aktivne podílel, jeho postavení na pomyslném mezinárodním trhu idejí jeste posilovala: západní intelektuálové dovedli ocenit, ze za své myslenky rucí vlastní svobodou. A kdyz se pak Havel stal prezidentem, pokládali to zároven i za vlastní satisfakci: mnozí se s Havlem setkali v dobe, kdy byl pronásledovany´ disident. Havluv sarm a bezprostrednost na návstevníky delaly velky´ dojem - stejne jako jeho neochabující smysl pro humor a sebeironii. Takové korení je totiz v politickém zivote vzácné... sus


Frantisek Kupka, prukopník abstrakce
Frantisek Kupka (1871-1957) se z dnesního pohledu stal osobností spojující 19. a 20. století. Zacínal technicky presnou akademickou malbou a kresbou. Od konce minulého století zil v Parízi. Kolem roku 1910, tedy ve stejné dobe jako Kandinsky, dospel k ciste abstraktnímu projevu a stal se jedním z jeho nejvetsích a nejranejsích prukopníku.
Na základe studia vztahu mezi hudební harmonií a vy´tvarnou kompozicí opoustel tradicní reálné zobrazení a dostal se na pudu cisté abstrakce. V jeho díle se odrázejí kosmické vize nebo organické tvary, které postihují prírodní vy´voj. Kupka se zajímal o okultismus, spiritismus, o historii i prírodní vedy. Za první svetové války vstoupil do francouzské cizinecké legie. Zacátkem 20. let byl jmenován profesorem prazské vy´tvarné akademie, avsak první samostatnou vy´stavu mel v roce 1921 v Parízi.
V dalsích letech se jeho abstraktní malba pod vlivem rozvoje prumyslu a techniky tematicky rozsirovala. Pocátkem 30. let ovládly jeho tvorbu základní geometrické tvary.
Roku 1947 se v Praze uskutecnila rozsáhlá retrospektivní vy´stava a stát od Kupky zakoupil 40 obrazu. Pozdeji bylo jeho dílo vystaveno v Parízi a New Yorku. Teprve po Kupkove smrti bylo doceneno - dostalo se do rady prestizních svetovy´ch sbírek. Kupkovy práce byly velmi vy´znamnou soucástí Waldesovy sbírky, kterou nyní v restituci vrátila Národní galerie puvodním majitelum. Nekteré obrazy se nastestí podarilo nakoupit zpet a zustanou soucástí expozic prazského Veletrzního paláce

Frantisek Kupka: Kosmické jaro I (cáry - plochy - hloubka), 1913-14


Sport
Tenisová královna
Martina Navrátilová
Jednu z nejvetsích legend zenského tenisu donutil - podobne jako napríklad Ivana Lendla - komunisticky´ rezim emigrovat za velkou louzi. Martina Navrátilová (43) si záhy osvojila útocnou hru zalozenou na tvrdém podání, rychlém forhendu a razantních volejích, coz ji ucinilo v 80. letech prakticky neporazitelnou.
Vetsinu velky´ch triumfu vsak získala jiz jako Americanka. Na Martinu, která svetovému tenisu vládla s maly´mi prestávkami v letech 1978-86, nezapomenou predevsím ve Wimbledonu, kde celkem devetkrát (poprvé v roce 1978, naposledy roku 1990) získala titul ve dvouhre. O ten vytouzeny´ desáty´ ji pak v roce 1994 pripravila Spanelka Martinezová.
Pár ty´dnu poté pak Navrátilová v osmatriceti letech ukoncila svou kariéru slavny´m rozloucením v newyorské Madison Square Garden - na její pocest je v hale vyvesen pri vsech tenisovy´ch akcích prapor Martiny Navrátilové. Prestizní casopis Sports Illustrated ji zaradil mezi ctyricítku nejvy´znamnejsích sportovcu vsech dob. A na ktery´ moment své kariéry Martina vzpomíná nejradeji? "Na zacátek, konec a vsechno mezi tím," zní odpoved.
Ctyrprocentní soukromí
Zájem verejnosti ale Martina nebudila jen kvuli svému famóznímu tenisovému umení. Verejne se totiz prihlásila ke své lesbické orientaci a nejednou hájila práva ctyrprocentní mensiny se stejnou prímocarostí a zarputilostí, s jakou na dvorcích drtila své souperky. Její zivot ovlivnilo nekolik zen. Golfistka Sandra Haynieová pomáhala mladé Martine pochopit zákony profesionálního sportu. Spisovatelka Rita Mae Brownová probudila v prítelkyni vásen pro literaturu, charitativní cinnost, klasickou hudbu a hnutí Greenpeace. Basketbalistka Nancy Liebermanová vnesla do tenistciny prípravy novy´ rozmer díky dietám a nekonecny´m hodinám stráveny´m v telocvicne. Trenérka Renee Richardsová, narozená jako Richard Raskind, otevrela své sverenkyni nové obzory v taktice a úderové technice. A konecne texaská královna krásy a rozvedená matka dvou detí Judy Nelsonová s sebou prinesla atmosféru rodiny a vypestovala v Martine lásku k Aspenu, kde tenisová královna uz deset let bydlí.
Dnes, po skoncení profesionální kariéry, je Martina konecne paní svého casu. Krome toho, ze komentuje Wimbledon pro americkou stanici HBO a vlastní tenisovou skolu v Revnicích, jejímz reditelem je její (nevlastní) otec Miroslav, hodne cestuje (se svy´mi oblíbeny´mi psy), napsala tri detektivní romány, fotografuje a na vlastním ranci v Aspenu ve státe Colorado se venuje svy´m koníckum - lyzování a jízde na snowboardu.
Do Cech jezdí Martina obvykle trikrát ctyrikrát rocne. Vetsinou za rodici. I kdyz na období po roce 1989, kdy se aktivne zapojila do polistopadovy´ch událostí a pracovala v ty´mu konzultantu prezidenta Václava Havla, uz dnes jen vzpomíná, verejne prospesné cinnosti se nevzdává. Loni v zárí napríklad na malém pahorku uprostred Stromovky zasadila tri mladé duby, címz symbolicky odstartovala projekt obcanského sdruzení Tri duby, které si klade za cíl obnovu prazské Stromovky. Je to jediny´ projekt v CR, s nímz Martina Navrátilová spojila své jméno. Mozná taky proto, ze na Stromovku má hodne vzpomínek - hrála tu tenis, nabehala spoustu tréninkovy´ch kilometru.

Martina Navrátilová prozívala svá tenisová vítezství emotivne. Takto napríklad oslavila wimbledonskou porázku Hany Mandlíkové v cervenci 1986.


Emil Zátopek - atletická legenda
Bezecky´ vytrvalec Emil Zátopek (77) umel ve 40. a 50. letech rozbourit zaplnené stadiony. Ctyrnásobny´ olympijsky´ vítez sokoval svet v roce 1952 na olympiáde v Helsinkách, kde oslavil triumf na vsech trech vytrvalecky´ch tratích - v bezích na pet a deset kilometru i v maratonu, coz se jeste nikomu nepodarilo (a vzhledem k narustající specializaci uz asi ani nepovede). Vehlas jména Zátopek, kterému uz v té dobe Finové prezdívali Satu Peka, Pohádkovy´ Péta, stoupl jeste víc, kdyz práve v Helsinkách krátce poté, co vyhrál beh na 5000 metru, získala jeho zena Dana zlatou medaili v hodu ostepem, dalsí oblíbené severské disciplíne. "A kdyz potom Finové zjistili, ze jsme se narodili ve stejny´ den, 19. zárí 1922, byli z nás úplne unesení," vzpomíná Dana Zátopková.
První zlatou olympijskou medaili získal Zátopek v roce 1948 v Londy´ne v behu na 10 000 metru, tehdy se stal vubec prvním ceskoslovensky´m atleticky´m vítezem na OH a do roku 1954 nebyl na této trati porazen. Do dejin vstoupil i pro svou nezlomnost, vuli a charakteristicky´ - vycerpany´ i zarputily´ - vy´raz ve tvári pri závodech. Ríkali mu "ceská lokomotiva". Na tratích od peti do triceti kilometru a v hodinovce vytvoril osmnáct svetovy´ch rekordu.
Nebyl zvlástním bezecky´m talentem, ale umel objevovat nové cesty v príprave. "Malou bolest clovek ucítí, velkou nevnímá," znelo krédo muze, ktery´ zjistil, ze 80 procent úspechu tvorí návyk na únavu a nepríjemné pocity.
By´valy´ rezim ho bohate vyuzíval k propagande, a to i poté, co byl jako stoupenec prazského jara 1968 vyloucen z KSC, musel odejít z armády a pet roku pracoval jako delník. Trikrát byl vyhlásen nejlepsím sportovcem sveta. Predloni se stal cesky´m Atletem století a letos v cervnu zvítezil v ankete o ceského Olympionika století. Loni oslavili s manzelkou Danou zlatou svatbu. jak


Vera Cáslavská - sedmkrát Olymp
Ctyrnásobná mistryne sveta a jedenáctinásobná mistryne Evropy Vera Cáslavská (57) proslula predevsím svy´mi sedmi olympijsky´mi triumfy. V Tokiu v roce 1964 získala tri zlaté medaile, díky nimz se stala gymnastickou královnou her, a ctyri zlaté z Mexika 1968 ji vynesly jeste vy´s - nazvali ji královnou olympiády. Mexicané plavovlasou Cesku prímo zboznovali a její svatbe s bezcem Josefem Odlozilem tleskalo pred katedrálou v mexické metropoli na sto tisíc lidí. V roce 1968 byla vyhlásena nejlepsí sportovkyní sveta a druhou nejpopulárnejsí zenou sveta po Jacqueline Kennedyové. Dávno po dobách své nejvetsí slávy se stala predsedkyní Ceského olympijského vy´boru (1990-96) a v roce 1995 i clenkou Mezinárodního olympijského vy´boru. Proslula ovsem také svy´m pevny´m postojem v roce 1968 a po nem, za coz si nemálo vytrpela. Jeste vetsí bolest jí vsak prinesla rodinná tragédie v roce 1993, kdy by´valy´ manzel zemrel na následky zranení po stretu se synem Martinem


Byznys
Zakladateli svetove úspesné firmy jsou nekdejsí studenti matematicko-fyzikální fakulty
NetBeans - programátori za pul miliardy
Pocítacovy´ prumysl je v poslední dobe snad nejprogresivneji se vyvíjejícím oborem lidské cinnosti. Cesi si v nem dokázali vydoby´t své cestné místo - doslova "particka" mlady´ch cesky´ch programátoru se nedávno stala soucástí obrovské americké firmy Sun Microsystems. Vymysleli totiz neco, co se vy´zkumníkum dotycné firmy vytvorit nepodarilo.

Zní to jako pohádka. Skupina studentu Matematicko-fyzikální fakulty UK vymyslela NetBeans Developer. Neco, co se dá jen stezí popsat recí srozumitelnou laikum, ale co je velmi uzitecné pri programování na internetu. Casem se ukázalo, ze nic lepsího nevymyslela ani firma Sun Microsystems, tvurce programovacího jazyka JAVA, pro ktery´ je dotycny´ produkt cesky´ch "kyberneticky´ch" mozku urcen. Nezbylo jí proto nic jiného nez ceskou firmu koupit. Za kolik? To se tají, ale odborny´ tisk hovorí rádove o pulmiliarde korun.
O co vlastne jde
Oficiálne se tomu ríká "vy´vojovy´ nástroj" pro programovací jazyk JAVA, ktery´ slouzí pro programování predevsím na internetu. Ve skutecnosti se jedná o neco, co hmatatelne neexistuje, o program, na ktery´ se prostrednictvím pocítace díváte. Navíc program, s nímz bezny´ smrtelník neprijde do styku. Je totiz nástrojem urceny´m pouze pro programátory - usnadnuje jim programování v jazyku JAVA, zvysuje efektivitu jejich práce. "Proste program pro programátory," shrnuli svou charakteristiku NetBeans Developer spoluzakladatelé firmy NetBeans Jaroslav Tulach (25), Jan Formánek (25) a její reditel Roman Stanek (34).
Matfyz - pocátek vseho
Kdyz v roce 1996 spojilo pet tehdejsích studentu matematicko-fyzikální fakulty své síly nad studentsky´m projektem s názvem Xelfi, nikdo netusil, ze pujde o cesky´ prulom ve svete vy´pocetní techniky. Jaroslav Tulach a Jan Formánek tvrdí, ze to nedelali pro peníze. "Proste nás to bavilo," shodují se. Na podnikání doslo, az kdyz jejich produkt objevil na internetu Roman Stanek - do té doby reditel pobocky americké softwarové firmy Sybase pro strední a vy´chodní Evropu. "Produkt, at uz je, ci není nejlepsí ze vsech svého druhu, vsak nebyl sám o sobe klícem k nasemu úspechu," vysvetluje Stanek.
Program jako marketing
NetBeans se totiz vydala jiny´m smerem nez naprostá vetsina cesky´ch firem. Vyvinula produkt, ktery´ prostrednictvím internetu zadarmo nabídla potenciálním klientum. Tím si mezi uzivateli tohoto druhu programu získala dominantní postavení. "Slo nám o získání investoru, kterí by financovali dalsí vy´voj naseho produktu, nechteli jsme vydelat peníze a pak si jich uzívat," ríká Stanek. Za podpory americké investorky a analyticky Esther Dysonové a nekolika dalsích lidí z USA tak mohli jiz v roce 1998 na internetu nabídnout vylepsenou verzi puvodního projektu Xelfi nazvanou NetBeans Developer.
"Lidé se v Cesku neradi vzdávají podílu ve své firme, ale my jsme to riziko podstoupili," ríká Stanek. Puvodne pracovalo ve firme deset zamestnancu. Dostali prednostní právo na nákup akcií a mírne nadprumerné platy. "Jsme skromní. Kanceláre jsou zarízené levne a jediny´ luxus, ktery´ tu máme, je pingpongovy´ stul, abychom se mohli pri skoro ctyriadvacetihodinovém pracovním tempu odreagovat a neztráceli cas," vysvetluje Stanek.
Vy´hodny´ obchod
Kdyz stoupl pocet uzivatelu programu NetBeans Developer nad sto tisíc, projevila o ceskou firmu zájem americká spolecnost Sun Microsystems. Nastala slozitá jednání. NetBeans se nakonec stala jednou z mnoha vy´vojovy´ch divizí této spolecnosti. "Zatím je to pro nás vy´hodné, protoze Sun Microsystems dalsí vy´voj financují a my se o to nemusíme starat," pochvalují si programátori. "Bohuzel u nás jeste nejsou investori, kterí by rekli: Dobre, máte skvely´ nápad, tak my vám dáme na pocítace a pizzu a uvidíme, jak to dopadne. Je to pro ne prílis riskantní," dodává Stanek. Dnes má NetBeans alias Sun Microsystems padesát zamestnancu a hodlá se nadále rozsirovat. "Jsme vlastne ideální vy´vozní artikl. Nedrancujeme nerostné bohatství, neznecistujeme zivotní prostredí ani nic neodvázíme. Jen prodáváme nase dusevní vlastnictví," shrnuje Stanek.


První hamburgerová velkovy´krmna bratrí McDonaldu byla otevrena roku 1948 v Kalifornii. Ray Kroc od nich pozdeji koupil veskerá firemní práva.

Ray Kroc
hamburgerovy´ král
Jméno tohoto podnikatele ceského puvodu je navzdy spojeno s firmou McDonald's. Kroc sice tuto obrí americkou firmu prímo nezalozil, zaslouzil se ale o její rozkvet a vyvedl ji z prumeru rady podobny´ch podniku na samu spicku v oboru. Je povazován za obchodníka, ktery´ doslova zmenil Spojené státy. Americané ho radí po bok takovy´ch muzu, jako byli Henry Ford (vy´roba automobilu) nebo John D. Rockefeller (ropny´ prumysl).
Kroc se narodil na zacátku století ve Spojeny´ch státech, oba jeho rodice vsak byli Cesi. Rayuv dedecek dokonce ve vesnici nedaleko Plzne vlastnil hospodu, takze se s trochou nadsázky dá ríci, ze Kroc mel úspech v genech. Avsak minimálne stejnou zásluhu na tom, ze se stal po své padesátce milionárem, mela i americká houzevnatost a duvera v sebe.
Ray Kroc nikdy prílis nevynikal ve skole, ze strední po dvou letech utekl. Zivil se pak hraním po barech jako klavírista. Behem první svetové války se vydal do sveta, v patnácti se prihlásil k Cervenému krízi. Po válce, do níz nakonec neodjel, se jeste nekolik let zivil jako barovy´ hudebník. Nakonec se rozhodl pro obchod. V tomto oboru pusobil dalsích petadvacet let, obchodoval s nemovitostmi, papírovy´mi kelímky a mixéry, zazil nekolik pádu a vzestupu. To nejlepsí v jeho zivote ale jeste melo prijít.
Jedna z obchodních cest ho zavála do Kalifornie, kde poprvé uvidel podnik rychlého obcerstvení bratrí McDonaldu. Okamzite si uvedomil, ze to by mohlo by´t to pravé, a hned si od nich koupil licenci na provozování podobného podniku. Obetoval na to své celozivotní úspory. Odvaha se mu ale vyplatila. V roce 1961 Kroc definitivne koupil veskerá práva na znacku McDonald's. Nastala prudká expanze - nejdríve v Americe, pak po celém svete. Dnes jiz firma pusobí v témer 120 zemích a má pres 280 tisíc zamestnancu. Kdyz Kroc v roce 1984 zemrel, zanechal své tretí zene majetek, jehoz vy´se je odhadována pres dve miliardy dolaru.


Jaroslav Vanek
teoretik a vynálezce

Profesor ekonomie Jaroslav Vanek (69) se jako jediny´ Cech dostal do mezinárodne uznávany´ch ekonomicky´ch ucebnic. Vanek se od pocátku 50. let, kdy emigroval do Spojeny´ch státu, venoval alternativním modelum tzv. participacní ekonomie. Své teorie predkládal jako alternativu hlavnímu proudu ekonomického myslení.
Vanek je dodnes presvedcen, ze úcast zamestnancu na rízení a rozdelování kapitálu muze by´t efektivnejsí nez klasicky´ model manazerského rízení. Na toto téma napsal desítky knih a dlouhá léta o nem prednásel na americké Cornell University. Své myslenky se snazil realizovat v roli poradce turecké a peruánské vlády - velky´ úspech vsak nemel.
Dnes se Vanek venuje ekologickému vynálezectví (vy´roba energie, kolo na kombinovany´ pohon) a pracuje na komplexní teorii spolecnosti, jejímz centrem je pojem "demokratická ekonomie". Námitky, ze jde v podstate o komunisticky´ model sveta, profesor Vanek rezolutne odmítá.

Topmanazer
Ferdinand Kuznik
Ferdinand Kuznik je jedním z mála odborníku narozeny´ch v by´valém Ceskoslovensku, kterí v soucasné dobe stojí v cele opravdu svetové firmy - je totiz prezidentem evropské pobocky amerického telekomunikacního obra Motorola. Tento prosluly´ vy´robce telekomunikacních prístroju a cipu se ale v soucasnosti ocitl v krizi a ztrácí své pozice na evropském trhu. A práve Kuznikovy´m úkolem je nepríznivy´ trend zvrátit.
Fred Kuznik vystudoval ostravskou techniku. Po emigraci pokracoval ve studiích pocítacové techniky na Illinois Institute of Technology v Chicagu. Poté získal místo v americké telekomunikacní firme AT&T a pusobil v ní sest let. Dalsí roky delal séfa pobocky konzultacní firmy A. D. Little v Saúdské Arábii, úcastnil se také dalsích projektu v Evrope, Thajsku, Jizní Koreji, na Blízkém vy´chode ci v Brazílii. V 80. letech pracoval ve vedoucích funkcích ve spolecnosti AT&T & Phillips, v roce 1990 pak presel ke konkurencní Motorole. Podle Kuznika bude mít jednou kazdy´ clovek dva nebo tri mobily - jeden na pracovní hovory, druhy´ pro známé a tretí jen tak pro radost - treba na dovolenou.

Inovátor Schumpeter
Neby´t Johna Maynarda Keynese stal by se Joseph Alois Schumpeter (1883-1950), rodák z Tresti u Jihlavy, nejvetsím ekonomem 20. století. Je autorem nekolika klasicky´ch del svetové ekonomické teorie. Díky své knize Kapitalismus, socialismus a demokracie (1942) je povazován za duchovního otce teorie verejné volby, která zásadním zpusobem ovlivnila celou generaci ekonomu. Byla mezi nimi i taková esa jako Kenneth Arrow ci James Buchanan (oba drzitelé Nobelovy ceny), jejichz teze se staly pilírem hospodársky´ch politik mnoha vlád celého sveta. Napríklad Reaganova administrativa je pouzila v oblasti regulací, zemedelství nebo soudnictví. Vubec nejvetsím Schumpetrovy´m tématem ovsem byly inovace. Inovátory a vynálezce povazoval za klícové postavy v ekonomice. Zajímavostí je, ze hlavní motory technologicky´ch inovací videl zejména ve spolecnostech, které mají monopolní postavení. Domníval se rovnez, ze vysoká vy´konnost kapitalistické ekonomiky bude prícinou její zkázy.

LEKCE CIZI'CH JAZYKU°

Madarstina:
penzista - ustvánlety
funkcionár - kuleválos
hrbitov - tuhoskempink,
vcela - seremed
vosa - neseremed
cmelák - neseremedturbo
uklízecka - hadrosmatra
kamzík - terénkoza

Polstina:
rychlík - salená masina
prezervativ - galosa na kamosa
homosexuál - labuznik perdelovy
kamzík - koza turystycna
jezek - kaktus pochodowy

Japonstina:
prodavacka - sidilidi
atomová puma - samajama domyfuc
potápec - cumizgumi
manzelka - akasi takasi mojasi
reditel - nemako
námestek jakomako
skretárka - omako
vrátny´, hlídac - cumako
mistr - mako
delník - makojakopako

Slovenstina:
veverka drevokocúr
Limonádovy´ Joe - Malinovy´ Dezo

Vietnamstina:
mám te rád - jemnemneho mni
mám te ráda - jemnemne jimni

Italstina:
miluj me - oprima primo tuto, vydrima festo
potrat - adio embryo

Finstina:
impotent - Naomak mekki

Spanelstina:
policajt - Don debilo
tajny´ - Don debilo inkognito
pomocník - Don debilo inkognito amatero